„Kaylo? Kaylo, drahá, slyšíš mě?“ Otevřu oči a vidím Fionu, jak se nade mnou sklání se starostlivým výrazem v obličeji. Je ráno – očividně pondělní ráno – a já ležím na zádech na pohovce v obýváku s pulzující bolestí hlavy a pusou, která chutná jako popel. „No teda,“ řekne a zasměje se. „Vypadáš strašně. Měla jsi o víkendu malý mejdan, viď, miláčku?“ „To bylo víc než malý.“ Posadím se. Místnost se