Melody následovala Jeremyho do jeho kanceláře. Zjistila, že Andrew, Laura a Krystal už tam jsou. Když Krystal uviděla, že Jeremy přivedl Melody, okamžitě se postavila. "Teď už je tady, takže ti může dělat společnost. Já mám ještě práci." Laura na ni prosebně zírala, očividně chtěla, aby zůstala. "Krys, můžeš se mnou později poobědvat?" "Jsem velmi zaneprázdněná," odpověděla Krystal, než pohlédla na Melody. "Ona by měla mít volno. Můžeš ji požádat, aby šla s tebou." "Ale ona není moje dcera," vyhrkla Laura. "Krys, chci s tebou jen trávit víc času." V Lauřině hlase byl na konci dokonce náznak prosby. Neexistovala matka na zemi, která by nemilovala své dítě. Poté, co Krystal zmizela, cítila, jako by měla v srdci díru. Teď byla její dcera, na kterou myslela každý den, konečně nalezena. Přirozeně chtěla udělat vše, co mohla, aby nahradila všechny ty roky ztraceného času matky s dcerou. Krystal se na ni však jen klidně podívala. Bez váhání řekla: "Nepotřebuju, abys se mnou trávila čas. Práce mě zaměstnává každý den a nechci plýtvat energií na nic jiného. Kromě toho, celá ta léta jsem se bez tebe stejně měla dobře." S tím se otočila a odešla z kanceláře bez sebemenšího náznaku neochoty. Lauře se okamžitě zamlžily oči. "Andrewe, Krys nám to stále vyčítá." Andrew zamračil obočí. Po chvíli konečně řekl: "Vezmeme to pomalu. Krys se přece jen vrátila domů. Je normální, že se ještě neusadila." Melody stála za Jeremym. Měla skloněnou hlavu a nedívala se na ně ani nic neříkala. V takových chvílích věděla, že je nejlepší, když předstírá, že je neviditelná. Laura si jí však přesto všimla. "Kdo tě sem zval? Věděla jsi, že je Krys tady, tak proč jsi musela přijít a být jako trn v oku?" vyštěkla. Melody zaťala pěsti a podívala se směrem k Jeremymu. Jeremy neviděl Melodyin výraz. Místo toho se díval na Andrewa. Andrew Lauru tiše napomenul. "Už toho nech. Melody je také naše dítě. Byl jsem to já, kdo požádal Jeremyho, aby ji přivedl." Potom se otočil k Melody. "Melody, udělal jsem rezervaci v nedaleké restauraci. Pojďme se společně naobědvat." Melody nikdy Andrewovi neodmítla. Byla adoptované dítě, které žilo pod cizí střechou, takže na to neměla právo. Bez ohledu na to, co po ní Andrew chtěl, mohla říct jen ano. Koneckonců, nemělo smysl říkat ne. Andrew pohlédl na Jeremyho. "Jeremy, přidáš se k nám?" "Ještě mám nějakou práci, takže se nepřidám," odpověděl Jeremy. Andrew přikývl. "Práce je důležitá. Ale Krys tady teprve začala, takže na ni budeš muset dávat víc pozor." Jeremy v odpověď zamručel. "Budu." Restaurace, kterou Andrew zarezervoval, nebyla daleko od nemocnice. Melody si však dobře uvědomovala, že ji Andrew nepozval ven jen na obyčejné jídlo. Jak se dalo očekávat, v okamžiku, kdy se posadili, se Andrew zeptal: "Melody, jak ty a Krys vycházíte?" Melody pravdivě odpověděla: "Paní doktorka Finniganová v oddělení teprve začala, takže se musí s mnoha věcmi seznámit. Zatím jsme se moc nestýkaly." "Tak co si o Krys myslíš jako o člověku? Podle jejího věku je to také tvoje starší sestra." Melody se sevřelo srdce a její oči těkaly. Andrew se snažil zjistit, co si o Krystal myslí. Laura si odfrkla. "Potřebujeme, aby nám říkala, jaká Krys je? Krys sice nevyrůstala po našem boku, ale je ambiciózní a pracovitá. Ve svém oboru dosáhla skvělých výsledků." Andrew neodpověděl. Místo toho jeho oči zůstaly upřené na Melody. "Melody, co si myslíš ty?" Melody cítila jeho zkoumavý pohled. Její ruce spočívající na nohou se mírně zatnuly. "Je úžasná a její schopnosti jsou také skvělé. Všichni ji mají rádi a já… Já ji také obdivuji," řekla Melody pomalu, ale upřímně. Teprve potom ji Andrew přestal hodnotit a úlevně si vydechl. "To rád slyším." Pokračoval: "Melody, jak bys měla vědět, Krys je stále v dost citlivém psychickém stavu. Takže jsme s tvou matkou o něčem diskutovali a chtěli jsme získat tvůj souhlas." "O co jde?" "Chceme uspořádat pro Krystal banket, abychom formálně oznámili, že je naše dítě a členka rodiny Wardolfů. Chceme tě také odstranit z rodinného stromu a dalších oficiálních dokumentů. I když to Krys neřekne, jsem si jistý, že ji to uvnitř stále trápí. "Ale neboj se, Melody. I když už nebudeš oficiálně Wardolfová, stále jsi moje dcera," řekl a tvářil se zamyšleně. Andrew tam seděl a čekal na Melodyinu odpověď. Melody však věděla, že Andrew s ní ve skutečnosti o ničem nediskutuje. Pouze ji informoval. V této rodině nikdy neměla slovo. Andrew to dělal jen proto, že se bál, že by Melody byla rozrušená. Bál se, že by Melody chovala ke Krystal zášť, což by pak způsobilo problémy Wardolfovým. Rodina Wardolfů měla vlastní charitativní organizaci, takže Andrew vždy dbal na to, aby si udržel zdání. Melody poslušně přikývla. "Rozumím, tati." Andrewovým záměrem nebylo s Melody poobědvat. Jakmile uslyšel její odpověď, vstali a odešli. Melody toho k obědu moc nesnědla. Když jsou sestry zaneprázdněné, obvykle nemají ani čas na vydechnutí. Proto mají často problémy se zády a žaludkem. Melody se pomalu vrátila na své oddělení. Právě když se chystala vzít si malý muffin, aby zahnala hlad, uviděla Caleba, jak před ni položil dort. "Slečno Wardolfová, pan doktor Chesson vám koupil tenhle dort."