Vzduch kolem Jeremyho byl ledový. Melody strnule stála v obýváku a neodvážila se pohnout jediným svalem. Semkla rty a dokonce i mělčeji dýchala. Celá byla napjatá. Jako dítě, které něco provedlo a teď čeká na trest. Jeremy po hovoru okamžitě zavěsil telefon, vstal a odešel. Když procházel kolem Melody, nezastavil se ani na ni nepohlédl, jen za sebou zanechal jemný vánek. Vchodové dveře se otevřely a zase zavřely. Jen světlo ve vstupní hale stále svítilo a snažilo se vnést trochu jasu do tlumeně osvětleného obýváku. Melody zůstala stát sama uprostřed obýváku. Věděla, že se Jeremy pravděpodobně vrátil do nemocnice. Nebyla to poprvé, co se něco takového stalo. Bydleli spolu, a jakkoli se Melody snažila být opatrná, občas se stalo, že se náhodou dotkla jeho věcí. Jednou, když Melody uklízela dům, se omylem dotkla sklenice, kterou Jeremy pravidelně používal. Poté nechal vše v domě vyměnit za nové. I Melodyiny věci byly důkladně dezinfikovány. Jeremy se do bytu nevrátil celý měsíc po tom incidentu. Tehdy Melody ještě netušila proč. Až v nemocnici zaslechla kolegyni, jak škádlí Jeremyho, že je tak oddaný své práci, že už několik dní nebyl doma. Jeremy nonšalantně odpověděl: "Někdo se dotkl mých věcí a ušpinil je." Tehdy si Melody konečně uvědomila, že Jeremy k ní chová takový odpor. Od té doby si osvojila zvyk být mimořádně opatrná, aby se už ničeho jeho nedotkla. Déšť pokračoval poměrně dlouho. Melody ten den asistovala při operaci a cítila se dost unavená. Ani nevečeřela a po umytí šla rovnou do postele. Když se ráno probudila, bylo tam stejně jako předchozí noc. Všude bylo ticho. Jeremy se po odchodu zjevně nevrátil. Při mytí se Melody zadívala na svůj odraz v zrcadle. Simonova slova z předchozího dne jí zněla v hlavě. Její sluchové postižení nebylo vrozené. Wardolfovi se k ní chovali vlastně docela dobře. Andrew Wardolf, její adoptivní otec, jí koupil sluchadla, která právě používala. Byl to dárek k oslavě jejího přijetí na Jembina School of Medicine. Wardolfovi byli jejími velkými mecenáši. Nikdy by se neodvážila žádat o víc. Poté, co Melody dorazila do nemocnice a dokončila předání směny, šla do pokojů pacientů změřit jim krevní tlak. Cestou zpět na sesternu viděla, že se lékaři připravují na vizitu. Bylo pondělí, takže vizita začala o něco později než obvykle. Melody okamžitě zahlédla Jeremyho stojícího mezi davem. Měl na sobě bílý plášť a díval se dolů, zatímco poslouchal, co mu říká osoba vedle něj. V tomto oddělení nebyli zkušení lékaři tak mladí jako on a ti mladší než on nebyli tak schopní. Takže i když stál v davu, každý si ho na první pohled všiml. Po tom, co se stalo předchozí noc, se Melody cítila trochu nervózně, když Jeremyho uviděla. Skupina lékařů stála před sesternou a blokovala jí cestu vpřed. Tak sklonila hlavu a zůstala potichu, s úmyslem počkat, až lékaři odejdou, než se vrátí na své místo. V tu chvíli ji vrchní sestra uviděla a zavolala: "Melody, už máš hotový krevní tlak u pacientů?" Melody přikývla. "Ano, nejsou žádné změny, ale pacient na lůžku 29 má horečku. Rodina pacienta mě požádala, abych sehnala lékaře, aby ho zkontroloval." "Jak se má starší pán na lůžku 4?" Melody zkontrolovala své poznámky a opatrně odpověděla: "Všechno vypadá normálně a už také neodmítá léčbu. Neustále se však ptá, kdy ho mohou propustit." Náhle se vedle ní ozval tichý hlas. "Pacient na lůžku 4?" Melody mírně semkla rty, než se otočila k Jeremymu. "Ano, ten s akutním infarktem mozku." "Já vím," přerušil Jeremy, jeho tmavé oči se na ni soustředily. "Proč jsi řekla, že odmítal léčbu?" Starší pán na lůžku 4 byl přijat poté, co Jeremy odjel na konferenci. Po jeho resuscitaci muž odmítl další léčbu, protože věřil, že je jen zátěží, pokud bude dál žít. Než mohla Melody odpovědět, skočil do toho jiný lékař. "Doktore Chessone, vy nevíte, jak obtížný ten pacient byl. Vyslali jsme skoro všechny z tohoto oddělení, ale nikdo nebyl schopen změnit jeho názor, alespoň ne dokud nepřišla slečna Wardolfová. Díky bohu za ni, za boží milosti. "Slečna Wardolfová má dobrou povahu a je také dobromyslná. Není divu, že ji mají všichni pacienti na našem oddělení rádi," pochválil lékař s úsměvem. Melody jen sklonila hlavu a neodpověděla. Po chvíli však tiše zamumlala: "Je to všechno součást práce." I když měla hlavu skloněnou, stála vzpřímeně. Její uniforma byla čistá a úhledná, jako by byla úplně nová. Melody cítila na sobě určitý pohled. Semkla rty a snažila se vypadat klidně a vyrovnaně. Od té doby, co začala pracovat na tomto oddělení, byla vždy tou nejzodpovědnější. Bylo to proto, že se chtěla zlepšit, kdykoli byla před ním. I když by se ten pohled na ní zdržel jen na vteřinu, než se přesunul jinam, stále chtěla vyniknout a být pilnější. Alespoň chtěla, aby si myslel, že není tak špatná. V příští vteřině však Jeremy promluvil apatickým hlasem. "Jako zdravotnický personál je naší povinností udělat vše, co je v našich silách, abychom zachránili naše pacienty. Takže tady není co chválit." Zdálo se, že vzduch kolem nich zamrzl. Melody nevědomky zatnula prsty, když tiše odpověděla: "Rozumím." Než se vzhlédla, Jeremy se už otočil k odchodu. Zahlédla jen obrys jeho chladně vypadajícího profilu. Většina pracujících v nemocnici věděla, že Melody a Jeremy jsou zasnoubení. Koneckonců, když Melody poprvé nastoupila do práce, rodina Wardolfových darovala nemocnici dary, aby posílila jejich reputaci. Dokonce se to dostalo i do zpráv. Blízká kolegyně se s ní nemohla ubránit soucitu. "Doktor Chesson je příliš bezcitný. Jak to mohl říct?" Melody semkla rty, zatímco pracovala na svých papírech. Nakonec se ho přece jen zastala. "Má pravdu. Je naší povinností léčit pacienty, takže není co řešit." "Proboha, Melody. Ty vždycky obhajuješ doktora Chessona, ať se děje, co se děje." Všichni na oddělení věděli, že Melody je největší fanynkou Jeremyho. Ať udělal cokoli, vždycky ho podpořila jako první. I když většinu času ani nepotřeboval, aby to dělala. Někdo jednou vtipkoval, že zatímco jiní mohou být idealističtí nebo materialističtí, Melody je jen jeremy-istická. Nikdo se neodvážil opakovat tyto vtipy před Jeremym, protože všichni věděli, že Jeremy Melody nemá rád. Přesněji řečeno, Jeremy jí nevěnoval ani špetku pozornosti.