Jeremyho hlas byl tichý. Kdyby nebylo jeho zamračeného obočí, bylo by těžké poznat, že se na něco ptá. Melody sebou trhla a okamžitě sklopila oči, chtěla skrýt svůj současný stav. Tiše vysvětlila: "Ne. Jen mi vlétla do oka muška." Jeremyho čelo se uvolnilo a už se tím dál nezabýval. Místo toho se zeptal: "Co je s tvými sluchadly?" Melody chvíli trvalo, než pochopila, co má na mysli. "Už je to opravené." Nicméně její hlas byl stále tichý a dokonce trochu chraplavý, což jasně naznačovalo, že něco není v pořádku. Opatrně se na Jeremyho znovu podívala. Její sevření na telefonu se zesílilo a konečně sebrala dost odvahy, aby se zeptala: "Přišel jsi mě sem hledat?" Jeremy to nepopřel. "Harold mě požádal, abych tě zkontroloval. Říkal, že jsi rozrušená. Proč jsi rozrušená?" Melody zamrkala. Nevěděla, jak mu má odpovědět. Koneckonců se nemohla přinutit říct Jeremymu, že má také narozeniny. Telefon v její ruce stále blikal, což upoutalo Jeremyho pozornost. "Nejdřív zvedni ten hovor," připomněl jí. Jako loutka Melody poslechla jeho pokyn a zvedla hovor. V tu chvíli se ozval Feliciin veselý hlas: "Překvapení, Melody! Všechno nejlepší k narozeninám! Hádanka, s kým jsem právě teď? Narazila jsem na Jasona Chiltona a až on mi připomněl, že máš dneska narozeniny. Moc se omlouvám, miláčku. Byla jsem teď tak zaneprázdněná. Jakmile skončím s tímhle rozhovorem, vynahradím ti to, ano?" Feliciin hlas byl jasný a zřetelný. Melody měla vždycky hlasitost telefonu zesílenou kvůli problémům se sluchem. Srdce se jí sevřelo, když přemýšlela, jestli Jeremy slyšel Feliciina slova. Když se na něj podívala, její oči se setkaly s jeho zamyšleným pohledem. Sevřela prsty kolem telefonu a řekla Felicii tichým hlasem: "Můžeme to probrat, až se vrátíš. Jsem ještě v nemocnici. Zavolám ti, až budu doma." S tím okamžitě zavěsila telefon. Mezi nimi zavládlo krátké ticho, dokud se Jeremy neozval jako první. "Máš dneska narozeniny?" Melody se žaludek sevřel. Omámeně mechanicky přikývla. "Ano." Jeremy byl chytrý a každý věděl, že je génius. Navíc měl neobyčejnou paměť a sotva na něco zapomněl. Ale i po tolika narozeninách strávených s Melody stále zapomněl na datum? Melody se kousla do rtu, když se opravila. Nebylo to tak, že by Jeremy zapomněl na datum, ale v první řadě si ho nechtěl pamatovat. Jeremy se na chvíli odmlčel a pak se zeptal: "Proč jsi se o tom nezmínila dřív?" Melody tiše odpověděla: "Já... zapomněla jsem." Jeremy se na ni upřeně díval, jak mlčí. Jeho hezká tvář toho moc neprozrazovala. Mírně se zamračil, jako by o něčem přemýšlel. Po chvíli řekl: "Protože máš dneska narozeniny, objednám ti dort, až se vrátíme. Ale prozatím nekaz Krystal narozeniny. Bude si to špatně vykládat, když se budeš chovat takhle." Poprvé Melody slyšela Jeremyho vyjádřit něco, co se podobalo starostlivosti, i když to nebylo pro ni. Za boží milosti. Jeremy byl od mládí vždycky jiný než ostatní. Vždycky byl klidný a vyrovnaný, jako by se ho nikdy nic nemohlo dotknout. Melody polkla hořkou hrudku v krku. Pomalu se zeptala: "Máš strach, že se Krystal rozčílí?" "Jen ti připomínám, abys nedělala nic, co by zkazilo náladu." Nakonec Melody následovala Jeremyho zpět do jídelny. Seděla tiše sama v koutě a neměla v úmyslu se připojit k ostatním v jejich veselí. Přišla jen Tiffany. "Jsou tvoje sluchadla v pořádku?" zeptala se starostlivě. "Jsou v pořádku." Tiffany se na ni usmála. "Doktor Chesson se kvůli tobě pustil do Caleba." Caleb Lancaster byl doktor, který dříve řekl, že je škoda, že je Melody hluchá. "Vážně?" zeptala se Melody tiše. "Ano. Doktor Chesson řekl, že Caleb je neuctivý a postrádá profesionalitu lékaře. Melody, možná se ti to nezdá, ale doktor Chesson se tě zastává."