Byli sami na balkóně, takže jeho slova byla dokonale srozumitelná. Melody k němu zvedla oči. Jeho hluboký hlas byl přirozeně vřelý, ale nedostatek emocí v něm zněl chladně a odtažitě. "Dobře si to promysli." Srdce se jí trochu zrychlilo. Melody omámeně zírala na Jeremyho. "Ty..." Dělal si o ni starosti? Jeremyho oči byly krásné – hluboké a tmavé. Kdykoli se na někoho podíval, zdálo se to něžné. Byl však tak zdrženlivý, že se s ním málokdo odvážil navázat oční kontakt. Právě teď však Melody viděla v těch očích svůj odraz. Než stačila odpovědět, promluvil znovu. "Regallo Group je vždy ve středu pozornosti veřejnosti. Pokud se rozhodneš oddělit od rodiny, ta pozornost se obrátí na tebe. Pravděpodobně to ovlivní i naše oddělení." Jeremy se odmlčel a dodal: "Oddělení už teď přitahuje velkou pozornost a někteří pacienti jsou tím znepokojeni." Chvíli trvalo, než Melody pochopila, co tím myslí. Bál se, že by mohla zatáhnout oddělení do toho zmatku. Uklidnila se a zeptala se: "Takže?" "Jen ti říkám jeden z možných důsledků. Pokud přineseš oddělení potíže, není zaručeno, že ti bude umožněno zůstat v nemocnici." Cheryl mu často připomínala, aby se o Melody staral. Říkala, že Melody je laskavá a ostatní ji snadno využijí. Jeremy jí jasně vysvětlil důsledky. "Zeptej se sama sebe, jestli uneseš ten dopad. Pokud ne, tak to co nejdřív odmítni." Rodina Chessonových spolupracovala s rodinou Wardolfových, takže by mohl v případě potřeby pomoci. Melody stiskla rty k sobě. Neodpověděla. Byla jen adoptivní dcera. Rodina Wardolfových se k ní nikdy nechovala špatně. Věděla, že ji Andrew využívá. Nicméně by nebyla tím, kým je dnes, bez nich. Neměla právo být svéhlavá. Jeremy si uvědomil, že už nemá co říct, otočil se a odešel. Následující den měla Melody noční směnu. Dopoledne strávila cestou na letiště, aby vyzvedla Felicii, která byla Melodina nejlepší kamarádka a reportérka. Felicia byla na služební cestě mimo město a právě se dnes vrátila. Felicia měla na sobě oranžovou bundu a vlasy v culíku. Díky tomu vynikala v davu. Hned si Melody všimla a rozzářila se širokým úsměvem. "Ahoj, kočko! Jsem zpět!" Melody vzala Felicii kufr z ruky a vesele řekla: "Zarezervovala jsem stůl v tvé oblíbené restauraci. Neříkala jsi, že jsi sotva měla něco slušného k jídlu, když jsi byla pryč? Vypadáš tak hubenější." Felicia zamávala oběma rukama a vypadala vyčerpaně. "Ani se o tom nezmiňuj. V těch odlehlých horách není žádné dobré jídlo. Jediné pěkné jídlo, které jsem měla, bylo proto, že jsem narazila na Jasona." Povídaly si cestou do restaurace. Jakmile se posadily, Felicii neustále zvonil telefon. Povzdechla si. "Asi jsem odsouzena k tomu, abych se upracovala k smrti. Nemůžou mi dát pauzu?" I když si stěžovala, stejně se podívala na svůj telefon. Po přečtení zpráv se s úžasem podívala na Melody. "Mel, je tu obrovská zpráva o tvé nemocnici. Lékařské informace nějaké známé podnikatelky unikly a akcie její společnosti klesají. Raději se drž dál od toho, kdo za tím stojí." Hned poté, co to dořekla, Melodě zazvonil telefon. Byl to hovor z oddělení. "Slečno Wardolfová, je tu oznámení. Všichni se musí vrátit na oddělení na schůzi do 13:00."