Kolegyně, která promluvila, byla Tiffany Zieglerová a s Melody si dobře rozuměla. Podívala se na svou přítelkyni a závistivě řekla: „Melody, ty jsi v životě prakticky trefila jackpot. Máš rodiče, kteří tě milují, pracuješ v práci, která tě baví, a dokonce máš pohledného doktora Chessona jako svého snoubence.“ Na chvíli se odmlčela a pak pokračovala: „Doktor Chesson může být trochu odměřený, ale alespoň jeho dobrý vzhled je naprosto reálný.“ Melody byla ponořená do svých myšlenek a probrala se, až když slyšela Tiffanyino vyjádření. Cítila závistivé pohledy Tiffany a dalších kolegyň a nevěděla, jak své pocity vyjádřit slovy. Bylo to směšné. Připadala si jako zlodějka, která krade věci, které jí nikdy neměly patřit. Proto se při komplimentech nemohla ubránit pocitům trapnosti a studu. Její řasy se zachvěly, ale právě když se chystala něco vysvětlit, náhle dorazil pacient. Tiffany se okamžitě otočila, aby se o něj postarala. I ostatní sestry se vrátily ke své práci. Pro sestry neexistuje odpočinek, zvláště ne pro ty, které pracují ve špičkové nemocnici. Naštěstí už nikdo odpoledne nezmínil zprávu o tom, že rodina Wardolfových znovu darovala přístroje. Po skončení směny si Melody sbalila věci a chystala se odejít, když ji Tiffany zavolala: „Melody, počkej na mě. Můžeme jít spolu.“ Melody byla zmatená. „Kam jít?“ „Copak dneska nejde oddělení společně na večeři?“ Tiffany se plácla dlaní do čela. „Aha, jasně! Ty jsi tu nebyla, když se o tom vrchní sestra zmiňovala. Protože je to první den doktorky Finniganové, doktoři chtěli uspořádat jednoduchou akci na její přivítání. I my máme nové stážistky, a tak jsme také plánovali posezení. Takže se obě strany rozhodly, že to můžeme rovnou spojit dohromady. Bude to jen takové neformální. Nechají si do jídelny dovézt jídlo. Přece jen je tu ještě noční směna.“ Melody tam stála jako přikovaná. Zaváhala. Než však stačila odmítnout, Tiffany ji vtáhla do výtahu a náhodou narazily na Jeremyho. Jeremy tam stál s několika dalšími doktory. Sundal si bílý plášť a odhalil svěží bílou košili, která byla pečlivě zapnutá až ke krku. Dobře střižené kalhoty opticky prodlužovaly jeho nohy. S širokými rameny a úzkým pasem vypadala jeho postava skvěle, ať se na ni člověk díval z jakéhokoli úhlu. Jeho lhostejný výraz však působil odtažitě a stoicky, jako typický tajemný hlavní hrdina. Harold si všiml Melody a Tiffany a vesele na ně zamával. „Slečno Wardolfová, slečno Zieglerová, pojďte sem!“ Tiffany přitáhla Melody k nim. „Doktore Frankline, o čem se bavíte? Slyšela jsem váš smích až sem.“ Harold zvedl obočí. „To je jistě přehnané.“ „Tak o čem jste se bavili? Povězte nám to taky.“ Tiffany byla docela temperamentní, takže si s doktory a sestrami docela dobře rozuměla. Jeden doktor jí s úsměvem odpověděl: „Někdo dnes daroval našemu oddělení pět přístrojů, a to jsou všechno nejnovější modely. Proto máme radost.“ Doktor pokračoval ve vyjadřování svého úžasu. „Nečekal jsem, že doktorka Finniganová bude tak úžasná. Je to její první den v nemocnici a už přinesla tak obrovský dar. Doktorka Finniganová bude odteď mým idolem.“ „Cože?“ Tiffany zmateně zamrkala. „Copak to nebyli Wardolfovi, kdo daroval přístroje našemu oddělení? Co to má společného s doktorkou Finniganovou?“ „Doktorka Finniganová je z rodiny Wardolfových.“ Tiffany se rozšířily oči. Její ruka, která svírala Melodyino rameno, se sevřela. „Melody?“ Melody ztuhla. Nevěděla, jak na Tiffanyiny otázky odpovědět. Koneckonců, když v nemocnici poprvé začínala, rodina Wardolfových kolem toho udělala velký rozruch a nezveřejnila, že je jejich adoptivní dcera. Ve skutečnosti dokonce s Andrewem předváděli úzké pouto otce a dcery. Během Melodyina zaváhání se ozval Jeremy. Podíval se jí přímo do očí a řekl: „Rodina Wardolfových darovala vybavení kvůli Krystal. S Melody to nemá nic společného.“