Po Andrewových slovech zavládlo ticho. Melody se mírně roztřásly ruce. Sklonila zrak a nic neříkala, jen o něco rychleji dýchala. Andrew trpělivě vysvětloval: "Jde o to, že Regallo má teď nový projekt. Pokud tuto záležitost oznámím, Regallova pověst tím bude nepochybně zasažena." "Mel, vím, že zním sobecky. Ale Regallo si teď nemůže dovolit žádné problémy. Nadace v současné době sponzoruje spoustu lidí. Sirotčinec Zelený Měsíc je také na seznamu pomoci nadace." Odmlčel se a promluvil vážnějším tónem: "Nemůžeme si dovolit žádné chyby s tímto projektem." Melody se ještě víc zachvěly řasy, když uslyšela zmínku o sirotčinci Zelený Měsíc. To byl sirotčinec, ze kterého ji Andrew adoptoval. Melody se stále vracela pomáhat ředitelce, kdykoli mohla. Přesně věděla, proč sirotčinec zmínil. Co ale mohla dělat? Byla adoptivní dcerou rodiny Wardolfových. Pokud by se sama od sebe ozvala, že chce rodinu opustit, všichni by ji označili za nevděčnou. Andrew se bál o pověst Regalla, takže se nestaral o tu její. Přesto nebylo jiné cesty. Vychovali ji tolik let. Dlužila jim. Musela ten dluh splatit. Melody potlačila své emoce a stiskla rty k sobě. Po chvíli tiše promluvila. "Dobře, udělám to. Dokud to pomůže hladkému průběhu Regallova projektu, udělám, co budeš potřebovat." Tato slova odlehčila těžkou atmosféru u večeře. Andrew se spokojeně usmál. "Věděl jsem, že budeš nejvíce chápavá. Pamatuji si, že za dva dny máš narozeniny. Už jsem ti připravil dárek. Můžeš si ho vzít s sebou později." Melody na okamžik ztuhlo tělo, ale rychle zareagovala a vynutila si úsměv. "Děkuji, tati." Domluvila a sklonila hlavu, předstírajíc, že dál jí. Neopravila Andrewa, protože si její narozeniny nikdy nepamatoval. Pamatoval si je jen v raných letech, když chtěl všem ukázat, jak dobře se k ní chová. Tehdy je okázale oslavoval. Později si pamatoval jen to, že jsou v dubnu. Nepamatoval si, který den. Stále připravoval dárek, ale dal jí ho, kdykoli si na to vzpomněl. Po večeři Laura odtáhla Krystal stranou, aby si promluvily. Melody tiše opustila místnost a sklonila hlavu, píšíc Felicii na telefonu. Náhle se za ní ozval Jeremyho hlas. "Proč jsi teď lhala?" Melody se ohlédla přes rameno. Jeremy tam stál se svým obvyklým klidem a díval se na ni s mírným zamračením. Očividně neschvaloval to, co udělala. Melody tiše řekla: "Táta byl laskavý." Nechtěla Jeremymu říkat, že si Andrew nepamatuje její narozeniny. Nechtěla, aby to vypadalo, že se snaží budit lítost. Jeremyho zamračení se prohloubilo. "Kvůli jeho dárku?" Slyšel Andrewa říkat, že pro Melody připraví dárek. Melody otevřela ústa, nevědíc, jak odpovědět. Všichni zvenčí věřili, že se k ní rodina Wardolfových chová dobře. Mysleli si, že ji Andrew a Cheryl považují za jednu z nich. Melody od mládí vždycky následovala Jeremyho a on měl s Cheryl dobrý vztah. Věděl, jak moc Cheryl Melody zbožňuje, takže si myslel, že se k ní celá rodina chová laskavě. Melody si nepřála o nich před nikým mluvit špatně. Neodpověděla a Jeremy ji dál nenutil. Vzpomněl si na Andrewovu řeč o jejím oddělení od rodiny a zeptal se: "Uvědomuješ si, co to znamená, když jsi to ty, kdo navrhne odštěpení od nich?" Melody se uvnitř svírala hořkost. Samozřejmě, že věděla. Znamenalo to, že bude odsouzena jako nevděčnice. Přikývla. "Ano, chápu." Jeremy se na ni chvíli díval a pak znovu promluvil. "Slíbil jsem Cheryl, že se o tebe postarám." Melody se sevřel hrudník. Jeho tmavé oči se upřely na její. Venku byla šedá obloha a jeho pohled byl stejně klidný. Řekl: "Pokud to nechceš udělat, můžeš mi to říct."