Melody byla ohromená. Zírala na Jeremyho, oči jí zmateně mrkaly. Krystal vešla dovnitř po boku Jeremyho. S lhostejným výrazem řekla: "Objednala jsem dřív nějaké jídlo, abychom si ho mohli společně vychutnat. A ráda bych poděkovala doktoru Chessonovi, že se obtěžoval mi ho pomoct donést." Melodyiny ruce se křečovitě sevřely. Najednou jí to všechno začalo dávat smysl. Není divu, že Jeremy nabídl, že půjde k východnímu vchodu pro jídlo, a není divu, že řekl, že by pro ni bylo obtížné ho následovat. Ukázalo se, že se celou dobu plánoval setkat s Krystal. Opravdu nebylo vhodné, aby ho následovala. Harold si konečně uvědomil, co se děje. Ze zvyku pokračoval v konverzaci, aby udržel dobrou náladu. "Dnes má narozeniny i doktorka Finniganová? To je náhoda!" Další lékař se přidal: "Není divu, že rodina Wardolfových dnes darovala nemocnici to vybavení. Udělali to na oslavu narozenin doktorky Finniganové! Proboha! Doktorka Finniganová teprve začala v naší nemocnici a už jsme z ní tolik těžili. Všechno nejlepší k narozeninám, doktorko Finniganová!" S tím se stále více lidí nadšeně připojovalo, aby Krystal popřáli vše nejlepší. Když Melody poslouchala veselé hlasy a smích, cítila se velmi nepatřičně. Nemohla ani najít sílu se s nimi smát. Měla pocit, jako by jí na hrudi seděl balvan. Bylo pro ni stále obtížnější dýchat. Sledovala, jak Jeremy sklonil hlavu, aby promluvil ke Krystal, jeho tvář byla plná něhy. Jeremy měřil téměř metr devadesát, takže Melody mu sahala jen po ramena. Jeremy k ní ale nikdy nebyl tak ohleduplný. Pravděpodobně ho nikdy nenapadlo, že Melody špatně slyší a že se bude muset obzvlášť soustředit, aby slyšela, co říká. Když se všichni smáli, ten, kdo se nepřipojil, byl přirozeně nápadný. Někdo si všiml Melodyina zvláštního chování a zeptal se: "Slečno Wardolfová, co se děje? Necítíte se dobře?" Všechny pohledy se na ni najednou zaměřily, včetně Jeremyho a Krystal. Cítila Jeremyho poněkud zkoumavý pohled a najednou jí v mysli problikl obraz Jeremyho, jak jí připomíná, aby Krystal nezpůsobovala problémy. Navzdory bolesti v srdci sklopila pohled a pravou rukou si promnula ucho. Potom pomalu vysvětlila: "Promiňte. Moje sluchadla trochu selhala. Neslyšela jsem jasně. Jen na chvíli vyjdu ven." Přiložila si ruce na uši a vyšla ven, nevšímajíc si pohledů, které na ni upírali. Zrovna když se chystala vyjít z jídelny, někdo najednou řekl: "Škoda. Slečna Wardolfová je skvělá ve všech ohledech, ale prostě musela být hluchá." Ta slova byla docela tupá. Mluvčí si pravděpodobně myslel, že Melody zrovna neslyší. Melodyiny kroky zavrávoraly a pevněji si přitiskla ruce na uši, když zrychlila krok. Zastavila se až tehdy, když už neslyšela žádné hlasy. Sedla si na lavičku u záhonu s květinami venku a konečně si sundala ruce z uší. Chvíli tam seděla a nechtěla se vrátit. V hlavě jí vířily nejrůznější myšlenky jako chaotický zmatek. Dřív mívala na narozeniny taky dort. Cheryl jí je dokonce pekla. Nebyl to jen dort. Cheryl jí také připravila spoustu dárků a dotírala na Jeremyho, aby jí taky připravil dárky. Cheryl byla jediná, kdo věděl, že se Melody líbí Jeremy. Byla také jediná, kdo jí štípal tváře a se smíchem říkal: "Proč jsi tak rozkošná, Melody?" Bolest v Melodyině srdci zesílila, jako by se jí snažila zavrtat do kostí. Tichounce zamumlala: "Cher, moc bych si teď dala tvůj dort." Zrovna když jí začal zvonit telefon, nahnul se nad ní stín. Melody se instinktivně podívala dolů na telefon. Volala jí její nejlepší kamarádka Felicia Yorková. Zrovna se chystala hovor přijmout, když uslyšela Jeremyho hluboký hlas: "Melody." Překvapeně zvedla hlavu, aby se na něj podívala. Jeremy stál před ní s jemným západem slunce za sebou. Sklopil pohled, a když zahlédl Melodyiny lesklé oči, ztuhl. Po chvíli zamračil obočí, zdánlivě zmatený. "Ty pláčeš?"