V momentě, kdy Jeremy pronesl ta slova, všichni náhle zmlkli. Melody se setkala s Jeremyho pohledem a její ruce se pomalu zatnuly v pěst. Jeremy mluvil pravdu, takže k tomu nemohla nic dodat. Nicméně, když na ni dopadly zkoumavé pohledy okolních, sklopila zrak. V duchu se uklidňovala a snažila se vypadat klidně jako obvykle. Tiffany se na Melody zmateně podívala. Zdálo se, že se jí chce na něco zeptat, ale v tu chvíli dorazily výtahy. Harold, vidouc to, spěšně vehnal všechny do výtahu, čímž prolomil to trapné ticho. Melody tiše následovala zezadu, ale ve chvíli, kdy vstoupila do výtahu, vstoupila hned za ní vysoká postava. Nemusela se ani dívat nahoru. Stačilo jí jen vdechnout tu čistou, chladnou vůni, aby věděla, kdo to je. Protože tam bylo hodně lidí, Jeremy nakonec stál velmi blízko. Melody byla prakticky přitisknutá k jeho hrudi. Její dech se zrychlil a její srdce začalo rychleji bít. Jeremy byl chorobný úzkostlivec na čistotu. Doma se Melody nesměla dotknout žádné z jeho věcí. Nicméně, v nemocnici byl méně přísný. Byl to skvělý lékař, který vždy kladl své povinnosti lékaře nade vše. Proto se většina jejích interakcí s Jeremym odehrávala v nemocnici. Když byli v nemocnici, byla jen Melody, sestra, místo Melody Wardolf. A on byl Jeremy, lékař, a ne Jeremy Chesson. Jak výtah pokračoval v cestě dolů, Harold si najednou plácl do čela, zatímco zíral na svůj telefon. "Sakra! Požádal jsem o doručení jídla k východnímu vchodu do nemocnice, ale musím jít k hlavnímu vchodu pro dokument." Prohlédl si dav a zeptal se: "Může mi někdo pomoci vyzvednout jídlo z východního vchodu?" Tiffany stále držela Melody za ruku a neustále se na ni dívala, jako by jí chtěla něco říct. Melody měla v hlavě zmatek. Nechtěla tam už déle zůstávat, a tak se rozhodla promluvit. "Já to půjdu vyzvednout." Tiffany chtěla také nabídnout, když se ozval hluboký hlas. "Já půjdu," řekl Jeremy. Melody se podívala na Jeremyho, který vypadal klidně a vyrovnaně. Stiskla rty a sklopila zrak, snažila se skrýt emoce vířící v jejích očích. Haroldův pohled přeskakoval mezi Melody a Jeremym. Se zdviženým obočím a vědoucím úsměvem řekl: "Tak jdi s paní Wardolfovou. Není správné, aby dáma nosila tolik věcí sama." Východní vchod byl poměrně daleko od kavárny. Jeremyho kroky byly velké kvůli jeho dlouhým nohám a Melody musela zrychlit tempo. I tak mu sotva stačila. Zdálo se, že si toho Jeremy všiml, a jeho kroky zaváhaly. "Můžeš se vrátit. Můžu si to jídlo vzít sám." Melody zamrkala a tiše odpověděla: "To je v pořádku. Můžu je nést s tebou. Neříkal doktor Franklin, že je toho jídla hodně?" Jeremyho obočí se nepatrně zamračilo. "Jsi příliš pomalá a plýtvá se časem." Melody ztuhla, když slyšela Jeremyho říkat: "Vlastně mi přijde obtížné, abys šla se mnou." "Já…" Melody začala mluvit, ale byla tak bezradná, že nevěděla, jak odpovědět. Šla jen trochu pomaleji. Jak se to mohlo rovnat tomu, že je obtížná? Jeremy nic neřekl a pokračoval v chůzi směrem k východnímu vchodu. To nechalo Melody zmrazenou na místě, nevěděla, jestli má pokračovat, nebo se vrátit. Tak se Jeremy často choval. Nikdy nebral ohled na její pocity a dělal věci jen podle svých vlastních myšlenek. Nikdy nechodil kolem horké kaše, ani nebyl ohleduplný nebo taktní. Vždy byl chladný a klidný, čímž vytvářel mezi sebou a Melody nepřekonatelnou propast. Nakonec se Melody rozhodla vrátit do kavárny. Všichni už dorazili a atmosféra byla rušná. Když si Harold všiml, že se vrátila sama, zeptal se ledabyle: "Paní Wardolfová, kde je doktor Chesson?" Melody na chvíli zmlkla, než tiše odpověděla: "Šel k východnímu vchodu pro jídlo. Vrátila jsem se, abych se podívala, jestli můžu s něčím pomoct tady." Právě když domluvila, vešli do kavárny dva lidé, jmenovitě Jeremy a Krystal. Jeremy nesl nejen objednané jídlo, ale také dort v ruce. Melody ztuhla, když uviděla dort. Zkontrolovala svůj telefon, a když uviděla datum, cítila se omámeně. Už je to dlouho, co Melody slavila narozeniny. Když byla mladá, ředitel sirotčince vždy vybral náhodné datum a nechal všechny oslavit narozeniny společně. U rodiny Wardolfových se Laura nikdy neobtěžovala a Andrew byl příliš zaneprázdněn. Každý rok slavili její narozeniny jen Cheryl a s ní i Jeremy. Nicméně, od té doby, co Cheryl zemřela, už si to datum nikdo nepamatoval. Dokonce i Melody sama na to někdy zapomněla. Melody se rozbušilo srdce, když zírala na dort v Jeremyho rukou. Pocítila záblesk nepopsatelné radosti. Nicméně, uslyšela Harolda, jak se ptá: "Proč je tu dort? Objednal sis ho?" "Dnes má Krystal narozeniny," odpověděl Jeremy.