Melody tam stála bez hnutí. Sklopila oči. Těžko říct, co si myslela. Krystal si všimla, že nenastoupila, a zvedla obočí. Její hlas zněl mírně netrpělivě. "Co je? Proč nenastupuješ?" Melody se podívala směrem k Jeremymu. Seděl na sedadle řidiče a psal na mobilu odpověď někomu. Když uslyšel Krystal mluvit, zvedl oči a podíval se na Melody. Byl to klidný pohled, ale Melody v srdci náhle pocítila hořkost. Krystalin kabát tam nemohl být položený až dnes. Melody věděla, že Jeremy vychází s Krystal velmi dobře, ale neuvědomila si, že jsou si už tak blízcí. Jeremy byl velmi puntičkářský, co se týče čistoty, a neměl rád cizí věci ve svém autě. Cítil by, že narušují jeho prostor. Melody se na chvíli zasnila. Jeremy se na ni upřeně podíval a promluvil tvrdším tónem. "Co se děje?" Melody se vrátila do reality. Uvolnila sevření kliky dveří auta a tichým hlasem vysvětlila: "Jen jsem si vzpomněla, že jsem něco nechala na oddělení. Musím se pro to vrátit." Jeremyho výraz se nezměnil. Jednoduše zamkl obrazovku telefonu a položil ho displejem dolů. "Jak dlouho na tebe máme čekat?" Melody si uvědomila, že Jeremy už je netrpělivý. Nikdy nedělal nic, co by zbytečně ztrácelo čas. V srdci cítila slabou, hořkou bolest. Sklopila oči, aby se vyhnula jeho chladnému pohledu, a chraplavě řekla: "Nemusíte na mě čekat. Jeďte klidně samy. Vezmu si taxíka, až to vyzvednu." Jeremy klidně přikývl. "Dobře." Melody zavřela dveře auta a ustoupila. Zazněl zvuk motoru a Jeremy okamžitě odjel. Chvíli tam stála, než si pomalu zavolala taxíka. Cestou byla doprava. Domů dorazila o půl hodiny později než oni. Laura se tvářila, že ji nevidí, a pilně se věnovala své práci. Nabírala polévku pro Krystal. Andrew se zamračil a řekl: "Umyj si ruce a pojď jíst." Většina jídel na stole byla pikantní. Laura je tak udělala pro Krystal. Rodina, která Krystal vychovala, žila ve městě Yorkwood, kde měli rádi pikantnější jídlo. Melody si vzala kousek masa a pomalu jedla. Nemohla jíst pikantní jídlo. Bylo tam několik mírných jídel, ale byla umístěna mimo její bezprostřední dosah. Andrew položil vidličku a lžíci a řekl pevným hlasem: "Mel, Krys. Tvoje matka a já jsme se rozhodli uspořádat pro Krys příští týden setkání. Oficiálně ji všem představíme." Vřele se podíval na Krystal. "Vybírali jsme to záměrně na tvůj den volna. Vím, že nechceš zmeškat práci." Krystal neměla žádný výraz a její tón neznel ani potěšeně, ani rozrušeně. "Dělejte si, co chcete." Andrew se pak podíval na Melody a na chvíli se odmlčel, než řekl: "Mel, chtěl jsem s tebou znovu mluvit o tom, abys ses odstěhovala z rodinného domu..." Kromě Regallo Group měla rodina Wardolfových také charitativní nadaci. Za boží milosti. Tehdy Andrew adoptoval Melody částečně proto, že jeho manželka truchlila nad ztrátou dcery. Nicméně to bylo hlavně kvůli nadaci. Chtěl podpořit pověst Regallo Charity Foundation. Přijetí sirotka do vlastního domova bylo dokonalým způsobem, jak to udělat. Nicméně, teď, když se Krystal vrátila, se jeho manželka necítila dobře s tím, že Melody žije v domě. Také se obával, že by jeho dcera mohla začít pociťovat odpor ke sdílení domu s adoptovaným dítětem. Proto chtěl, aby se Melody odstěhovala. Kdyby ji opravdu donutil odejít, lidé by mohli říct, že našel svou pravou dceru a už adoptovanou nechce. Takové řeči by mohly poškodit pověst Regallo Charity Foundation. Andrew na chvíli zmlkl. Jeho pohled se zmírnil, když se podíval na Melody. Opatrně se zeptal: "Mel, byla bys ochotná říct, že to byl tvůj nápad opustit rodinu Wardolfových?"