DEX. "Jsi v pohodě?" zeptám se Veroniky. Otočila se k oknu a od zastavení auta neřekla ani slovo. Popotáhne a já vidím, jak si utírá tvář. "Jo, jsem." Chci ji obejmout, ale nejsem si jistý, jestli teď potřebuje mou útěchu. Čekám, až se uvolní a řekne mi, co se stalo. "Promiň," zasměje se, když se na mě konečně podívá. "Já tě zdržuju, viď?" "Ne," ujistím ji s úsměvem. "Klidně. Mám čas. Jsem zvyklý.