DEX.
"Jsi v pohodě?" zeptám se Veroniky. Otočila se k oknu a od zastavení auta neřekla ani slovo.
Popotáhne a já vidím, jak si utírá tvář. "Jo, jsem."
Chci ji obejmout, ale nejsem si jistý, jestli teď potřebuje mou útěchu. Čekám, až se uvolní a řekne mi, co se stalo.
"Promiň," zasměje se, když se na mě konečně podívá. "Já tě zdržuju, viď?"
"Ne," ujistím ji s úsměvem. "Klidně. Mám čas. Jsem zvyklý.
















