ARABELLA. "Ara." Zaslechnu Dexův šepot za sebou, ale neotočím se. Když mé jméno zopakuje, nepatrně zvednu rameno, sevřu pevněji štětec a soustředím se na mdlé žluté linky na plátně. "Arabello!" Tentokrát už vyštěkne a já zasténám a otočím se k němu. "Co je?" odseknu. Zarazí se a s trhnutím skloní hlavu. "Sakra. Co tě tak se*e?" zeptá se. Povzdechnu si. "Víš, jaká jsem, když jde o hodiny výtvarky. A ty mi zrovna nepomáháš se soustředit." Půl pravdy, půl lži. Tu druhou si nechám pro sebe. A nebudu se zabývat tím, že mě to ve skutečnosti dost žere. "Jsi si jistá, že je to jenom tím?" vyzvídá Dex. Věnuju mu letmý úsměv. "Jasně že jo. Promiň, že jsem na tebe vyjela. Co chceš?" "Nic." Odpoví nonšalantně, pak se zazubí a vytáhne mobil. "Jenom ti chci ukázat fotku." Než Dex otočí displej mým směrem, tuším, co uvidím. Obrazovka se rozzáří a na ní dívka s vlnitými vlasy. Žádné překvapení. Nový post od jejího kluka. Má sluchátka v uších, na tváři lehký úsměv a jednou rukou si zastrkuje vlasy za ucho, zatímco se dívá do dálky. A to si představ, že můj nejlepší kamarád sleduje chlápka, kterého považuje za svého úhlavního nepřítele, jenom aby se dostal k takovýmhle fotkám. "Už bys s tou posedlostí měl přestat." napomínám ho. Otočí displej ode mě a zavrtí hlavou. "Ani náhodou. Jak mám asi zapomenout na holku, která vypadá takhle?" "Jestli se to Sam dozví, tak tě vážně zabije." varuju ho. Zamračí se. "Ty mi tak málo věříš?" Uchechtnu se. "Jenom buď opatrnej." "Jsem, Arabello." Povzdechne si a znovu se zadívá na displej. "Proto se k ní ani nepřibližuju. Vím, že nemám šanci, ale ty myšlenky na ni mě se*ou. Nemůžu si pomoct." Položím mu ruku na tu jeho. Zadívá se mi do očí. "Chudáčku." Zamračí se a odstrčí mou ruku. Zasměju se, zakryju si pusu, abych ten zvuk potlačila. Když nutkání odezní, znovu se podívám na jeho displej a najednou chápu, proč je to pro něj tak těžký. Veronika je neuvěřitelně krásná holka. Vlnité vlasy jí splývají na ramena a oči má modré jako oceán. Bez problémů by mohla patřit k těm nejhezčím holkám, co jsem kdy viděla. Není divu, že mého nejlepšího kamaráda zaujala hned první den, co ji spatřil. Kdyby nebyla tak odměřená, skoro s nikým nemluvila a neměla kluka, ze kterého má půlka školy nahnáno. "Drž se." povzbudím Dexe. Věnuju mu další otrávený pohled a pak se otočím zpátky k plátnu. V hrudi se mi tetelí smích. "A co je vám tak směšné, slečno Leovoughová?" Zvednu hlavu a spatřím ženu, která stojí přede mnou. Zavrtím hlavou. "Nic, paní Walkerová. Omlouvám se." Změří si mě pohledem a pak se podívá jinam. S povzdechem se znovu soustředím na plátno. "To si zasloužíš." zamumlá Dex za mými zády. Vztyčím k němu prostředníček. Odměnou mi je jeho smích. Zvednu štětec. Vtom zahlédnu pohyb ve dveřích. Jenom mžik, sotva jsem něco viděla, ale přísahala bych, že to byl on. A za ním holka. V hlavě mi bleskne, jak nonšalantně mě předtím minul, a já křečovitě sevřu štětec a s rozrušenou myslí se pustím do malování. ~ "Proč jdeš na druhou stranu?" zeptá se Dex, když odbočím jinam. "Potřebuju na záchod. Běž napřed." "Nebo chceš, abych šel s tebou?" provokuje mě. Mávnu na něj rukou. Uchechtne se a já zamířím ke dveřím. Vejdu dovnitř a zjistím, že je prázdno. Zamířím do jedné z kabinek a s úlevou vydechnu. Konečně klid. Zvednu se ze záchodu a zamračím se. Zvenku se ozývá divný zvuk. Stáhnu si sukni a chci odemknout dveře, ale někdo mě zatlačí zpátky dovnitř a rukou mi zakryje pusu, abych nemohla křičet. Mé vykulené oči se setkají se známýma stříbrnýma očima. Tiskne mě ke dveřím a ukáže prstem na pusu, abych byla zticha. Neznatelně přikývnu. Pomalu sundá ruku z mých úst a otočí hlavu ke dveřím, naklání k nim ucho. Když se na mě znovu podívá, polknu. Je zatraceně blízko. Vidím každý jeho rys. Nemůžu se ubránit obdivu k jeho natočeným řasám, jsou tak hypnotické. Horký dech mi vane do tváře a jsem si jistá, že slyší, jak mi zběsile tluče srdce. Srdce, které se tak rozbušilo kvůli jeho blízkosti. Podívám se dolů. Jeho tělo se tiskne na to moje, bere mi veškerý prostor a krade mi teplo. Zvednu k němu pohled a čekám, až promluví. Jsem zvědavá, co ho k tomu vedlo. Mlčí. Otevřu pusu, abych něco řekla, ale on mi ji znovu zakryje rukou. Dlaň mi přitiskne na ústa a po těle mi přeběhne mravenčení. "Co to děláš?" vydechnu tlumeně do jeho dlaně. Zavrtí hlavou. "Ani slovo. Chci, aby vypadla." "Cože?" Odvrátí ode mě pohled a přitiskne se hrudí na tu mou. Snaží se přitisknout ucho ke dveřím. Zatnu ruce v pěst a tisknu je k sukni. Snažím se nehýbat, aby to nebylo ještě horší. Znovu se na mě podívá. Jeho rty se téměř dotýkají těch mých. Srdce mi poskočí. Zadívám se mu do očí. Vidím, jak sklouzává pohledem dolů. Pak se znovu podívá na mě. Jeho nohy se mi otírají o ty moje. Ucítím, jak mi bez varování položí ruku na bok a jemně mě pohladí v pase. V podbřišku mi náhle vzplane známé teplo. Prosím, ne. Zvuk našeho zrychleného dechu se mísí a naplňuje prostor kolem nás. Alexander se naklání blíž. Pohledem sklouznu k jeho rtům. Jazyk mi bezděčně vykoukne a olízne si ty moje. Blíž... Blíž... A... "Alexandře!" Oba sebou trhneme. Já víc než on. Rychle se ode mě odtáhne a podívá se ke dveřím. Znovu se ozve ten ženský hlas. "Alexi, vím, že jsi tady. Viděla jsem tě jít dovnitř. Vylez, krasavče. Už se mi nevyhýbej." Ten hlas už poznávám. Slyšela jsem ji několikrát v jedné hodině. "Kdo to je...?" Chci se zeptat, ale Alex mě znovu umlčí. Povzdechnu si a zavřu pusu. Posloucháme kroky. "Alexandře." Promluví znovu, tentokrát zvýšeným hlasem. Čekám, co udělá, ale on se nehýbe. "Alexandře. Vylez, miláčku. Mám ti toho tolik ukázat." Protočím panenky nad tím tónem, co používá. Alex pořád stojí jako solný sloup. Několik sekund je ticho. Pak mi položí ruku na hlavu a opře se o mě. Znovu ta jiskra. Musím odvrátit hlavu. "Alexandře!" "Do prdele." Zakleje a konečně ustoupí o krok zpátky. Můžu se konečně nadechnout. Uvolním pěsti. "Nemyslím si, že se jen tak nechá odbýt." zašeptám mu. Otočí ke mně hlavu. "Nechci, aby mě sledovala." "Něco od tebe chce, to je jasný." spíš si to pro sebe. Vzhlédnu k Alexandrovi, který mi chytne ruku a vytáhne mě z kabinky. "Co to...? Nestačím ani domluvit. Alexander mě odstrčí ven ze dveří a zavře je za námi. Můj odhad se potvrdí. Stojíme před Ninou. Jedna z nejoblíbenějších holek ve škole. Pěkná holka s dlouhými černými vlasy, které jí skvěle sedí a podtrhují její rysy. Musím uznat. Podívá se na nás s Alexandrem a pak se zaměří na něj. "Co jste tam vy dva dělali?" "Co by asi tak dělal kluk s holkou na záchodech?" odpoví Alexander. Vyvalím na něj oči. Nina se uchechtne. "Ale no tak, Alexi. Vím, co hraješ, a měl bys vědět, že ti to nevyjde. Ta holka má kluka." "Tak mě může mít jako bokovku, ne?" překvapí mě Alex. Zadívá se na mě zvláštním pohledem a pokračuje: "Ale bohužel nedělám dvě věci najednou. Možná si tě vezmu, až s ní skončím." Nina se ušklíbne. "Nevěřím ti. Ona není ten typ, co by..." Zbytek jejích slov zanikne. Vyvalím oči. Alexander mi obtočí ruku kolem pasu a přitáhne si mě k sobě. Na zlomek vteřiny se mi zadívá do očí, pak sklopí pohled a přitiskne své rty na ty moje. Několik sekund zůstanu jako omráčená. Rukama se opírám o jeho paže a nechám ho, ať mě líbá. Snažím se pochopit, proč by se to nemělo dít. Jeho rty jsou tak hebké, dotek na mém pase je tak příjemný a jeho hruď se tiskne na tu mou. Můj pokus selže, když mi Alexander vklouzne jazykem do úst a druhou rukou mi pohladí tvář.