ARABELLA. Petera jsem od té doby neviděla a skoro už jsem zapomněla, že vůbec existoval, až do dneška. Řekl mi, že mi musí něco důležitého říct, a chce, abych šla s ním na hřiště. Vím, že mi nemůže ublížit – a kdyby se o to pokusil, nebudu váhat se bránit – tak jdu za ním. Teď stojím tváří v tvář klukovi, který se mi kdysi zdál tak skvělý. „Tak co máš? Spěchám na hodinu,“ řeknu netrpělivě a sleduj