ARABELLA. „Ahoj,“ zamumlá Alex, když povolím objetí a o krok ustoupím. Usměju se na něj. „Ahoj.“ „Jsi v pohodě?“ zeptá se a já si jen brouknu. „Potřebovala jsem to.“ „Už dost?“ vyzvídá, a když tázavě zvednu obočí, pokyne ke mně a řekne: „Už je ti líp?“ „Teď už jo.“ Odpovím a překvapí mě, když mi zvedne ruku k obličeji. Zůstanu stát bez hnutí a bráním se, abych mu to neoplatila, zatímco mi odhrnuje