ALEXANDER. Otevřu dveře a srdce mi divoce buší, cítím ho až v krku, jak vcházím do obýváku a beru schody po dvou, abych se co nejrychleji dostal nahoru. Kaleb stojí přede dveřmi a nervózně přechází sem a tam. Zastaví se, až když mě uvidí. „Doktor je tam už pár minut.“ Spěchá ke mně, oči plné slz, které se každou chvíli chystají uronit, a já mu stisknu paži. „Bude v pořádku. Klid. Dělala něco, než