ARABELLA.
Zírám mu do očí a jeho pohled je něžný, jak na mně spočívá.
Překvapí mě, když řekne: "Promiň."
Oči se mi rozšíří a sleduji, jak se mu v hrdle nepatrně zatřese ohryzek, zatímco mi upřeně hledí do očí.
"Co? Proč?" zeptám se a on odpoví: "Myslel jsem, že by to bylo správné říct. Jsi v tomhle kvůli mně, že?"
"Ne," odpovím a když zamračí oči, dodám: "Možná trochu, ale není to jen tvoje vina."
















