ARABELLA. Z rtů mi unikne tichý povzdech a oči se mi rozechvějí, když ucítím dotek na tváři. Otevřu je a ranní světlo mě oslepí, takže jen s námahou potlačím zasténání. Rozmazaný obraz přede mnou se zvolna zostřuje. Alexander na mě upřeně hledí. V tváři má úsměv, a srdce se mi divoce rozbuší. "Dobré ráno," zachichotá se a skloní se nade mě. Hlavu mám opřenou mimo jeho hruď a dělí nás malá mezera.