ALEXANDER. Josie stojí ve dveřích a koktá: "Moc se omlouvám. Nechtěla jsem vpadnout. Nevěděla jsem, že máš návštěvu. Promiň." Omlouvá se a já zavrtím hlavou, aby odešla. Naštěstí to pochopí i beze slov a kývne. "Přijdu později." Otočí se a ukloní se mé matce, než zmizí za dveřmi, a mně se roztřese hrudník, když se otočím zpět k mámě. "Další z tvých ctitelek?" Zvedne obočí a já se ušklíbnu. "Je to