VERONICA. „Už jsi na tom telefonu celou věčnost. S kým si to píšeš?" Úsměv mi zmizí z tváře, když uslyším Samův hlas, a okamžitě strhnu pohled k telefonu, který mi leží v klíně. Obrazovku otočím dolů. Odkašlu si a zvednu k němu hlavu. „S nikým. Kdy jsi přišel?" Stojí přede mnou, oči zúžené do nebezpečných škvírek, kolem pasu omotaný ručník. Právě vylezl ze sprchy. Sleduji krůpěje vody, jak mu sték