ALEXANDER. "Děkuji," zamumlám směrem k muži stojícímu před autem, než za sebou prásknu dveřmi. Jednou rukou si tisknu sako k tělu, druhou křečovitě svírám telefon. Zhluboka se nadechnu a zamířím ke vchodovým dveřím. Už sahám do kapsy pro klíče, když se dveře nečekaně otevřou. Zvednu hlavu, ruka mi sklouzne z kapsy a zamračím se, když spatřím Kaleba s tím jeho pitomým úsměvem. "Říkal jsem ti, ať na