ALEXANDER. "Ale vypadáš k světu." Stáhnu ruku z límce košile a pohledem klouzám po místnosti ke dveřím. Kaleb se o ně ledabyle opírá s rukama zkříženýma na hrudi a v koutcích rtů mu pohrává potměšilý úsměv. "Neoblékám se, abych vypadal dobře." Odvrátím se od něj a popadnu tmavě modré sako, které leží na posteli. Zaslechnu jeho tlumený smích, když si ho přehodím přes rameno. "Takže, kdy se dneska v