ARABELLA. "Co si to sakra myslíš, že děláš?" vyštěkne, sotva vstoupí do dveří. Hrnek, co měl v ruce, s rachotem odstaví na stůl a už se ke mně žene. Zaskočením koktám, jak se přede mnou zjeví. "Já... nechtěla jsem... jen jsem se..." Dochází mi, že prohrabování jeho věcí se nedá ničím omluvit, a tak jen zakroutím hlavou. "Promiň." "Couvej," procedí skrz zuby, aniž by mou omluvu vůbec vzal na vědomí