„Vítejte na pódiu… Bambi!“ ozve se DJ, který používá mé umělecké jméno. Tanec mi jde přirozeně – díky hudbě se ve svém těle cítím jako doma, a když je hudba sexy? No, pak se i já cítím sexy. Hodím vlasy dozadu v crescendu hudby, mé oči se upírají přímo na muže v křesle pro VIP hosty přímo přede mnou, který za to, že tam je, zaplatil nemalé peníze. Když hýbu tělem pomalu a smyslně, svítí na mě reflektor, což znamená, že nemůžu vidět detaily tváře VIP hosta. Ale i bez podrobností poznám, že tohle je nejdůležitější muž v místnosti. Přímo z něj vyzařuje moc. Dech se mi zadrhne, když si prohlédnu silné linie jeho svalnaté siluety. Pokud je tu mafiánský král, tohle je určitě on. Vypadá jako muž, který patří do stínů, a i když jsou tu i jiní muži, mám pocit, že tančím jen pro něj. Oči mafiánského krále jsou na mně upřené, když si dám své patnácticentimetrové podpatky pod tělo a pomalu se zvedám do vzduchu zadkem napřed. Nechám ho, ať si mě dobře prohlédne, než se ušklíbnu, otočím se a přesunu se k tyči. Zdá se mi to v té tmě? Nebo je na tom, jak mě sleduje, něco… povědomého? Nechám tu myšlenku vyblednout a soustředím se raději na to, abych vytáhla všechny své nejlepší triky. A když si zaháknu nohu kolem tyče, roztočím se a nechám vlasy široce vlát, vidím, že tyhle triky dnes večer fungují. Začínají výkřiky a hvízdání a mafiánský král se nakloní dopředu, aby položil na pódium před sebe hromadu bankovek. Málem se zadrhnu. Vážně? Tolik peněz, tak brzy během mého tance? Opře se zpět do křesla a zvedne ke mně tmavé obočí, čímž mě vyzývá, abych mu ukázala víc. Tak to udělám. Zrychlím tempo, prohnu se v zádech, když se točím kolem tyče, vyšplhám na ni a pomalu sklouzávám dolů. Když moje píseň končí, jsem nadšená, když vidím, že na hromadě je o něco víc peněz. „Díky,“ zamumlám a plazím se přes poslední kousek pódia k němu. „Jsem ráda, že se ti můj tanec líbil.“ Na jeho modrošedých očích je opravdu něco povědomého… Natáhnu se pro ty hromady, ale najednou práskne vedle nich další hromada peněz mohutná ruka, což mě vyleká. „Dvojnásobek toho, co dal on, zlato,“ vycedí ten muž a slizce se ušklíbne, „a vezmu si tě dozadu na soukromý tanec.“ „Promiň,“ řeknu a sklopím řasy. „Jsem jen holka z pódia.“ Vím, že Pete řekl, abych těmhle chlapům dala, co chtějí, ale opravdu se necítím dobře, když se někoho dotýkám. „Ale no tak,“ řekne ten muž, chytne mě svými tlustými prsty za bradu a zvedne mi obličej. Mafiánský král je okamžitě na nohou. „Hezká mrcha jako ty? Vsadím se, že umíš víc než jen tančit –“ Zalapám po dechu, stáhnu si obličej z jeho rukou, sjedu z okraje pódia a chci se od něj co nejdřív dostat pryč. „Řekl jsem,“ zavrčí ten muž, chytne mě a plácne mě hrstí bankovek do obličeje, „že tě chci, ty malá děvko. A jsem ochotný za to zaplatit, takže bys radši sakra –“ Vykřiknu a snažím se od toho muže odtlačit, ale on je mnohem větší než já! Najednou ten muž zakřičí a odtáhne se, jeho sevření mě nutí klopýtnout dopředu. Když se vzpamatuji, rozšíří se mi oči, když vidím, jak se mafiánský král narovnává, na kloubech má krev. Ten muž, který mě chytil – leží na podlaze a z úst mu teče krev. „Proboha,“ vydechnu. „Dostaňte ho odsud!“ křičí mafiánský král na vyhazovače a pak vytáhne z kapsy kapesník, když se otočí, aby se na mě zamračil, a otře si ruku. Ucouvnu o krok, překvapená jedem v jeho očích. „Tady,“ řekne mafiánský král, pustí moji ruku a zvedne ze scény svou hromadu bankovek spolu s těmi dvěma hromadami. „Vezmi si to, vypadni odsud.“ „Cože…“ vydechnu, když mi strčí peníze do rukou. „Ale já…“ „Věř mi, Bambi,“ řekne suchým hlasem. „Zasloužila sis to. Teď sakra běž.“ Otočí se a postaví se mezi mě a vyhazovače, a já se otočím a utíkám k baru, kde se schovám za ním. Anthony na mě zírá s otevřenou pusou. „Jsi v pořádku!?“ „Anthony…“ zašeptám, zvednu hromady peněz v rukou a s úžasem na ně zírám. „Svatá krávo, Irisi!“ zašeptá Anthony, přistoupí blíž a zírá na ty peníze. „Podívej se na všechny ty sakra prachy! Za tanec!?“ „Já vím!“ zakvíknu, „to nás dostane tak blízko k splacení dluhu –“ Anthony zasténá a přejede si rukou po obličeji. „Co je?“ zeptám se a zamračím se na něj. „Jen si přeju, abys je utratila pro sebe, Irisi, místo pro toho flákače.“ „Anthony,“ povzdechnu si a svěsím ramena. „Nebudu ti to znovu vysvětlovat.“ Protočí očima, když si sednu na malou stoličku v zadní části baru. Vždycky po tanci trávím čas s Anthonym, ale pokud bude zlý, budu si jen tiše počítat peníze. Zatímco to dělám, v duchu si skládám e-mail, který později pošlu svému starému příteli Christianovi. Christian – ten by to pochopil. Byl nejlepším přítelem mého bratra, když vyrůstal. I když mě viděl jen jako malou sestru, vždycky mi rozuměl víc než kdokoli jiný. Navíc mi říkal Daisy a to se mi moc líbilo. Zůstala jsem s Christianem v kontaktu i poté, co se náhle odstěhoval – ale nikdy neodpověděl. A i když jsem si jistá, že moje e-maily nečte… no, udržuji si ten zvyk pro zábavu. V duchu uvažuji, jak Christianovi vyprávět o svém večeru. Chci mu říct o svém triumfu – vždycky jsem chtěla, aby byl Christian na mě hrdý. Ale v e-mailech trochu překrucuji pravdu. Například píšu, že jsem tanečnice v souboru, což je pravda… Jen se nezmiňuji o tom, že můj styl tance je exotický, už ne balet. Trochu se ušklíbnu, nadšená, že Christianovi řeknu, že jsem udělala dojem na mocného klienta a dostala jsem velký bonus. Ale jak by se cítil, kdybych mu řekla, že tím klientem byl mafiánský král? Povzdechnu si a pomyslím si, že Christian by asi nebyl šťastný. Vždycky chtěl, abych byla v bezpečí, a tančit pro mafiánského krále? Jsem si jistá, že by s tím Christian nesouhlasil. Jsem v polovině rozhodování, jak přesně formulovat svůj e-mail, když uslyším své jméno. „Je to Iris?“ Dva muži se dívají kolem okraje baru. Anthony přede mě předstoupí, když se ostýchám. Jak znali moje pravé jméno? Vždycky tady vystupuji jako Bambi. „Kdo se ptá?“ zeptá se Anthony ostražitě. „To není tvoje věc,“ řekne ten vyšší z násilníků, odstrčí Anthonyho stranou a vykročí dopředu, tyčí se nade mnou. „Vrať ty prachy, holčičko. Byla jsi prodána – teď pracuješ pro Dona Bonettiho.“ Spadne mi brada téměř na podlahu.