Zatímco mě Frankie veze na mou směnu do Lupy, vůbec se nezmíní – vůbec – o ničem, co se mezi námi mohlo nebo nemuselo stát dnes ráno. Sleduji ho koutkem oka, vyhlížím jakýkoli náznak nebo znamení, ale… Ne, vážně nic. Frankie je spíš taková zamčená truhla, že? Pozoruji ho, poslouchám, jak si povídá a vtipkuje, udržuje si ten svůj obvyklý nenucený monolog, a mimoděk přemýšlím, jaká další tajemství s