Ani se nenamáhám zavřít za sebou dveře, protože Christian už sedí na svém místě a už šlape na plyn. Jenom vykřiknu a skloním hlavu co nejníž to jde, a pohyb auta odtrhujícího se od domu zabouchne dveře za mnou. Ale... jedeme. Což znamená, že Christian žije, a můj vlastní strach mi říká, že já taky. Že žijeme. Lapám po dechu strachem, oči mám pevně zavřené a snažím se sklonit ještě níž, děsím se, ž