„Christiane,“ říkám a tisknu si ruce na hruď, snažíc se, aby v každém kousku mého těla viděl pravdu, „přísahám ti, při Bohu, nemám tušení, o čem mluvíš. Záměrně nic nezatajuji – pokud mi něco uniká? Nevím, co to je.“ „Přemýšlej pořádně, Iris,“ říká Christian a stále na mě shlíží. „Co víš? O svém příteli, nebo jeho dluhu? Proč by tě pořád pronásledovali?“ Pak koktám skrz to všechno – všechno, co ví