Narovnám se, stáhnu ruku od Christiana a kousnu se do rtu, zvažuji to. Otočí se ke mně čelem, sleduje mou tvář, sedí tiše a nechává mi chvíli na rozmyšlenou. Jen na něj zírám, ztrácím se trochu v jeho šedo-modrých očích, a přemýšlím… co sakra mám dělat. Nebo říct. Nebo cítit! „Co myslíš, že bych měla dělat?“ slyším se ptát. Christian jen povzdechne a skloní hlavu. „Nemůžu za tebe tohle rozhodnutí