Nevím, jak dlouho jsem v tý lednici, fakt ne. Vím, že jsem hodiny brečela, a pak jsem nějak usnula – nebo upadla do bezvědomí. Ani nevím, který slovo je pro ten stav nejlepší. Prostě… pryč. Ne v tomhle světě.
Ale vracím se do něj v momentě, kdy slyším zacinkání mýho visacího zámku. Vyvalím oči a pak zalapám po dechu, když do tý lednice vpadne jasný světlo, jakmile mi z ní sundaj víko. Ucuknu a vyk
















