Zírám na Christiana a přemýšlím, jestli to je…no, jestli je to otázka? Nebo…pozvání. Protože jsem si nedovolila myslet na to druhé, co se dnes večer stalo – protože to bledne, naprosto, ve srovnání se smrtí muže. Ale teď, když se dívám na Christiana, když se dívám, jak se na mě dívá, když nechám svůj pohled bloudit po jeho tváři a vnímám ty nádherné linie, jeho pronikavé modré oči, jeho plné rty…