Než začneme s jakýmkoli zaškolováním, Laura se mě zeptá, jak se cítím.
„Jsi v pořádku? Chceš si o tom promluvit?“ Říká soucitně. Ten soucit mě ještě víc štve. Je tak milá. Nechci, aby byla milá. Nechci, aby byl kdokoli z nich milý, chci být naštvaná a chci je všechny nenávidět, ale prostě nemůžu. Protože i když mi úplně kazí život, chápu jejich důvody a upřímně věřím, že jsou to dobří lidé. Dobrá
















