Když se večer probudím, je tu stále ticho. Torin tu ještě není, i když pohled na budík mi říká, že ho mám každou chvíli čekat. Rychle se umyju a obléknu a pak znovu zkontroluju čas. Je… později, než jsem čekala. KDE je? Obvykle je tu včas nebo dřív. Tak nějak… se potloukám na chodbě a čekám. Je divné, že jsem teď nervózní? Jenže… Torinův příchod je předvídatelný jako hodinky. Skoro vyskočím z kůže
















