Probudím se brzy, mnohem dřív, než bych musela. Vlastně sotva po obědě. Pořád v pyžamu zamířím do kuchyně a hrabu se, dokud nenajdu všechno potřebné k uvaření šálku čaje. S čajem v ruce se zatoulám do baru a zaklepu na Janeiny dveře. Otevře a zamává na mě.
„Ahoj, Jane.“ Sednu si na bar a usrkávám čaj. Měla bych se cítit uvolněně, ale jsem tak neklidná. Proč jsem tak neklidná? Až když se vrátím do
















