„Proč ležíš na podlaze?“ zeptám se trochu zmateně. Torin vstane a pozorně si mě prohlédne. „Dveře jsou rozbité a ochranné štíty nefunkční. Potřeboval jsem se ujistit, že jsi v bezpečí,“ odpoví. „Počkat… ty jsi tam seděl celou tu dobu? Byla jsem tam věčnost!“ zdůrazním. Torin pokrčí rameny. „Nemám, kde jinde bych měl být,“ odpoví ledabyle. Vypadá o něco klidněji než předtím, než jsem šla do koupeln