"Sakra," zakleje Laura za mnou. Torin se zastaví v půlce obvazování mého zápěstí. "Viděla jsi mě," konstatuje. Pomalu přikývnu. Soudě podle atmosféry v místnosti, to není dobré. Měla jsem lhát a předstírat, že jsem nic neviděla. Říct, že jsem omdlela nebo něco. Na mé potvrzení Torin opatrně uvolní mé zápěstí, nechá obvaz povolit a posadí se zpět, snaží se mezi námi vytvořit co největší vzdálenost, aniž by se pohnul z místa, kde klečí. Nakloním hlavu a pozorně ho sleduji. Proč ustupuje? Udělala jsem něco? Pokusím se obvaz dokončit sama, ale je těžké obvázat zápěstí dominantní ruky. Vzdám to a natáhnu ji k Torinovi. "Trochu pomoci, prosím?" zeptám se. Zaslechnu ostrý nádech za mnou a Torin znovu zamrká. Podle jeho výrazu by si člověk myslel, že je ten chlap dobrý v pokeru, ale to mrknutí... Ne, je to totální prozrazení. Zatím si nejsem jistá, CO mi to říká, ale jsem odhodlaná na to přijít. "Chceš, abych ti pomohl?" opakuje, jeho slova jsou otázkou. "No jo, myslela jsem, že to děláš," mávnu rukou, dokud ji nechytí a nedokončí obvazování. "Díky. Ehm, i když si užívám sezení na podlaze s tebou, a opravdu si užívám, je to totální zlepšení oproti útěku o život a skrývání se ve vlhké uličce, je někde jinde, kam můžeme jít, než si zavolám Uber, aby mě odvezl domů? Trochu tady mrznu," přiznám se. Ten kuchařský chlapík trochu zakašle, jako by se dusil, a Laura nervózně přešlapuje. Torin znovu zamrká. Sakra, něco je špatně. "Musíme si promluvit," řekne jen. Opravdu se přesuneme z podlahy, místnost, do které se přesuneme, není o moc lepší. Je to větší místnost, která se zdá být používána jako sklad. Přesto se nám podaří sehnat tři židle, abychom si sedli. Torin se vznáší v rohu místnosti a opírá se o polici. K mému sedadlu mi pomáhá kuchař, který se představil jako Kyle. Laura zjevně převzala tuto konverzaci, mnohem sebevědomější, když se Torin trochu distancoval. Zajímalo by mě, proč je kolem něj tak nervózní. Možná proto, že je to její šéf nebo něco? Zdá se, že tady má alespoň navrch. JÁ jsem trochu zastrašená, ne jím, i když vypadá děsivě, ale tou vážnou atmosférou, která se na všechny snesla. Co mi chtějí říct? "Takže, myslím, že jsi zjistila, že Torin není tak úplně člověk, stejně jako tvůj útočník," začne Laura. Zní soucitně. Přikývnu. "No jo. Myslím, že nemá smysl předstírat jinak. Docela nečekaný způsob, jak ukončit den," dodám konverzačně. Nechci, aby si mysleli, že šílím. Možná trochu ano. Ale očividně jsem měla štěstí. Chci říct, jaká je šance, že narazím na někoho, kdo mě může zachránit před skutečnou příšerou? Před pár minutami jsem si myslela, že umřu, v tuto chvíli je cokoli lepší než to. "Zdá se, že se s tím vyrovnáváš docela dobře, ale možná jsi jen v šoku," dodá. "Díky, myslím..." utichnu a Laura zamručí, když ji Kyle šťouchne loktem. "Přestaň se tomu vyhýbat a prostě jí to řekni," zamumlá. Laura si povzdechne. "Fajn. Ehm, Carino? Jde o to, že jsi člověk. Neměla bys o těch věcech vědět. Víš, příšery a tak..." Laura se odmlčí a já jí skočím do řeči, abych ji uklidnila. "Nikomu nic neřeknu. Co bych vůbec řekla? Viděla jsem chlápka s rohy? Lidé by si mysleli, že jsem blázen!" zasměju se rozpačitě, ale úsměv mi spadne z tváře, když se nikdo jiný nepřidá. "No... Zdáš se být milá a tak, ale poučili jsme se z vlastní zkušenosti, že nemůžeš lidem věřit, když to říkají. Možná to teď myslíš vážně, ale nakonec budeš chtít někomu říct, co jsi viděla, co je Torin," řekla Laura vážně. "Já ani nevím, co je Torin. Záleží na tom vůbec? Chci jen jít domů, dát si horkou koupel a předstírat, že se celý tento večer nikdy nestal," stěžuju si. "Já vím. Něco vymyslíme," řekne Laura s lítostivým výrazem. Kyle vypadá jen mrzutě. "Pravidla říkají, že když se něco takového stane, máme se o to postarat. Obvykle to znamená, že skončí mrtví. Samozřejmě to nechceme, ale mohli bychom zařídit, aby jí byla vymazána paměť?" navrhne. Vymazání paměti? Mám dojem, že jsem narazila na něco víc než jen na jednoho chlápka. Laura a Kyle to berou tak nějak osobně. "Vymazání paměti je ale super nebezpečné. I talentovaný mág by mohl omylem vzít příliš mnoho. Pamatuješ si, co se stalo Melody? Její ex podváděl a chtěl jí vymazat paměť, když na to přišla. Teď si sotva pamatuje něco z posledních deseti let! Mohli bychom z chudinky Cariny udělat amnezii. To by k ní nebylo fér," namítá Laura. Okay, ani jedna z těchto možností se mi nelíbí. Myslela jsem si, že jsem tady v bezpečí, ale možná jsem se mýlila. Mluví o magii a tak. Mám tendenci věřit, že nejsou jen blázni, viděla jsem toho dnes večer příliš mnoho, abych si to myslela. Ale to to jen zhoršuje, protože to znamená, že tato řeč o smrti nebo vymazání mé mysli je skutečně vážná konverzace. Musím se odsud dostat. Oči mi těkají po místnosti. Můžu se dostat k východu? Zastaví se na Torinovi, kde se vznáší na zdi u dveří. Srdce mi závodí, ale když ho sleduji, začíná se zpomalovat. Začínám se uvolňovat. Jeho výraz je pečlivá pokerová tvář, ale nějakým způsobem je to uklidňující. Ti dva šílí a diskutují o šílených možnostech, ale on se zdá být klidný. Kromě toho mi právě zachránil život. Nemyslím si, že by jim dovolil, aby mi ublížili. Z nějakého důvodu je jeho přítomnost uklidňující, cítím se s ním bezpečně. To není nijak překvapivé, koneckonců mi zachránil život. Možná to přeháním, pro něj to pravděpodobně nic není, ale cením si toho. Mám docela ráda, že žiju, a umřít sama v uličce by bylo na nic. Žiju, jsem vcelku v bezpečí. Ať už jsou důsledky tohoto večera jakékoli, zvládnu je. Vrátím se do konverzace mezi Laurou a Kylem. "No, nemůžeme ji nechat jen tak jít domů. Musíme ji hlídat!" namítá Kyle proti něčemu, co právě řekla Laura. "Ehm, musím jít nakonec domů. Můj bratr mě bude hledat. Neplánuju mu nic říct. Můžu chvíli zůstat, ale není to tak, že byste mě tady mohli držet navždy," poukazuji. Laura se zamračí a Kyle vypadá nasraně. "Zůstaneš tady, dokud si nebudeme jistí, že je bezpečné, abys odešla," prohlásí pevně. Zavrtím hlavou. "Co tím myslíš?" zeptám se. Zvedne obočí. "Nebyl jsem to já, kdo byl dnes večer pronásledován. Jak jsi si jistá, že je pro tebe bezpečné jít domů?" řekne, jeho tón je temný a já se otřesu. Na to jsem nepomyslela. Předpokládala jsem, že to byl jen nějaký náhodný chlapík, který si vybírá zranitelnou ženu na ulici, totální náhoda. Ale teď, když se nad tím zamyslím, měla jsem pocit, že mě někdo sleduje, možná to nebyla jen smůla. "Já... nevím," odpovím trochu zmateně. Přikývne. "To jsem si myslel. Musíš tady zůstat." Zpočátku mě to uklidňuje, stále mě chrání, ale pak znovu pomalu zamrká. Myslím, že vidím maličký náznak zamračení. S něčím není spokojený. Otočí se k Lauře. "Uval na slečnu Akari závazné kouzlo. Nesmí být dovoleno, aby udělala krok mimo tuto budovu."