Stojím a sleduji, jak se Torin omlouvá zmatené a mírně zděšené Lauře. Myslím, že jsem ji nikdy neviděla tak nesvá. Samozřejmě ho několikrát ujišťuje, že se nemusí omlouvat. Nemluvě o tom, že už zavolala někoho, aby ty dveře opravil, a měl by tu být co nevidět. Sakra, ta je dobrá. Na chodbě se ozývají kroky a Torin se jde podívat, kdo tam je, a já se za ním vleču, stále ho držím za ruku. Najdeme Ky