Vzpomínám si na dětství. Měl jsem souseda. Byl velký a děsivý, potetovaný a jezdil na hlučné motorce. Bál jsem se ho, tak moc, že jsem raději přešel na druhou stranu ulice, abych se mu vyhnul. Věděl to. Jednou, když mi bylo asi třináct, jsem uvízl před domem v dešti. Mrzl jsem a začalo se mi ozývat astma. Vzal mě dovnitř, udělal mi čaj a posadil mě před topení, dokud se můj bratr nevrátil domů s klíči, abychom se dostali dovnitř. Můj táta byl ale… Pohledný a okouzlující, ten typ člověka, který vás okamžitě zaujme. Taky mě ale nechal zamčeného venku v dešti. „Nemyslím si, že to, že jsi démon, na tom něco zásadně mění,“ prohlásím. Torin zvedne obočí. Tohle je asi nejvíc emotivní, jak jsem ho zatím viděl. „Jak to myslíš?“ zeptá se. „No… Podívej se na to takhle. Ten chlap, co mě honil na ulici, byl větší a silnější než já. Neměl jsem šanci se mu ubránit. Ale kdyby byl člověk? No, stejně by byl větší a silnější než já. Asi bych se mu stejně neubránil. Tak jaký je v tom rozdíl? Jasně, monstrum jako on by mě mohlo zabít, ale to by mohl i člověk. I obzvlášť motivovaná kachna by to mohla. Myslím, že teď bude jen o něco těžší si být jistý, jak nebezpeční lidé jsou, zvlášť pokud se dokážou maskovat, jak jsi říkal. Nebezpečný je to, jak se lidé chovají, ne to, čím náhodou jsou,“ uzavřu. Všichni tři na mě teď zírají. Torin zase mrká a Kyle mě sleduje se zamračeným obočím. Bojí se HO? Proč? A pokud se tak bojí, proč tu vůbec jsou? Torin prolomí to trapné ticho. „Abych odpověděl na tvou dřívější otázku, umím obojí. Mohu se zahalit magií, abych se skryl ve stínech, ale jak vidíš, mám i druhou podobu,“ vysvětluje a ukazuje na sebe. „Aha, hustý,“ odpovím jen. Chci znovu vidět, jak vypadá ve své démonické podobě. Poprvé jsem byl trochu mimo a štve mě, že mám o tom trochu rozmazaný obrázek. Ale myslím, že se nemůžu zeptat, jestli to můžu vidět. Částečně proto, že to nějak připadá neslušné, a částečně proto, že Laura a Kyle už tak vypadají dost vyděšeně. Není třeba je dál deptat. Budu tu minimálně přes noc, asi i déle. Není třeba spěchat. Chvíli tam trapně sedíme. To mi vůbec nevyhovuje. Jsem v pohodě, protože jsem se ještě nezastavil a nepřemýšlel. Jsem si docela jistý, že mě později čeká zhroucení, ale teď se chci jen zabavit, nebo alespoň rozptýlit. „Tak… Co teď?“ zeptám se s nuceným optimismem. Všichni mlčí, tak se Laura ujme slova. Očividně je extrovert skupiny. „No, když už tu teď trčíš, neuškodí ti rychlokurz nadpřirozena. Ne?“ Pohlédne na Torina, který jen kývne. Povolení uděleno, pokračuje ve vysvětlování. „Pro začátek, asi jsi uhodl, že jsem čarodějnice. Používám a usměrňuji magii pomocí kouzel a lektvarů. Je potřeba trochu praxe, ale magie čarodějnic je založena hlavně na záměru a emocích. Síla čarodějnice je omezena tím, kolik magie je schopna usměrnit,“ uzavírá. „Laura je příliš skromná, než aby to přiznala, ale je to velmi mocná čarodějnice,“ chlubí se Kyle jejím jménem. Laura se znovu začervená a skloní hlavu. „Ne TAK mocná, ne ve srovnání s některými. Ale daří se mi dobře,“ zamumlá a zjevně se nedokáže setkat s pohledem menšího muže. To je zajímavé. Zajímalo by mě, jestli mezi nimi něco je. Je mezi nimi velká vzdálenost, ale na tak drsného chlápka ji rychle pochválí. „A co ty? Máš taky magii?“ zeptám se toho mrzoutského kuchaře. Rozhodně zakroutí hlavou. „Ne. Jsem trpaslík. S tou magickou hloupostí se nezabýváme,“ zamručí. Zvednu obočí, když si prohlížím jeho oholenou tvář. Jasně, je malý a jeho výška dává smysl, ale vždycky jsem si myslel, že trpaslíci mají mít vousy, vždycky je mají v příbězích. A mají být tak… kulatí? „Trpaslík, vážně? Proč nemáš vousy?“ zeptám se bez obalu s dobromyslným úsměvem. Kyle protočí oči. „Vousy mají jen staromódní pitomci. Jsem moderní trpaslík, s tou hloupostí se neobtěžuju. Jsou už desítky let nemoderní. Kromě toho, vousy překážejí při vaření,“ zamručí a já se nemůžu ubránit chichotání. Říká, že nemá rád vousy, ale aby věděl, jak jsou nepohodlné, musel je mít kdysi, že? Pohled na Lauru ukazuje, že taky skrývá úsměv. VĚDĚL JSEM TO. „Hele, když trpaslíci nepoužívají magii, co tě dělá nadpřirozeným? Nedělá tě to jen… já nevím… Krátkým?“ zeptám se. Kyle se rozčiluje a s hrůzou na mě zírá. „KRÁTKÝ? Chci, abys věděl, že jsem na trpaslíka docela vysoký. A chci, abys věděl, že trpaslíci mají nejlepší nadpřirozené schopnosti ze všech. MY se nemícháme do magie a ona se nemíchá do nás. Vůbec ne. Kouzla se od nás jen odrážejí,“ chlubí se. „Spíš se odrážejí od jejich tlusté kůže,“ zamumlá Laura a potlačím nutkání se zahihňat. Ti dva jsou opravdu roztomilí. Vypadá to, že Kyle má na Lauru spadeno. Nejsem si jistý, jestli se jí líbí on. Alespoň když tu trčím, můžu si užít drama zdarma. Přesto bych se měl snažit zjistit víc o tom, proč jsem tu vůbec skončil. Nejsem tu, abych se bavil. „A co ten chlap, co mě honil? Co to bylo?“ zeptám se. Laura zavrtí hlavou. „Neviděla jsem ho. Torin ho odehnal, než jsem se dostala ven,“ odpoví. „Aha. Torine, dobře sis ho prohlédl?“ Všiml jsem si až teď, že se pomalu stáhl z konverzace a ustoupil ke dveřím. Nemyslím si, že je obzvlášť stydlivý nebo něco, mluví se mnou dost dobře, spíš se snaží být ohleduplný. Ostatním dvěma kolem něj očividně není dobře, tak nenutí svou přítomnost ani se nevměšuje do rozhovoru. No, chci s ním alespoň mluvit, tak ho do rozhovoru zatáhnu sám. „Viděl jsem ho. Nejsem si jistý, co to bylo. Mám podezření na nějakého vlčího muže. Nezdálo se, že by se dokázal proměnit v úplného vlka jako měňavec, ale dnes v noci je úplněk, takže je možné, že je jedním z těch typů, kteří jsou prokleti k nějaké proměně. Je nepravděpodobné, že by byl někdo takto proklet, aniž by se nejprve dopustil nějakého velkého přestupku, obvykle proti čarodějnici. Kletby jsou obecně poháněny emocemi pomsty, hněvu a zlomeného srdce. Mají dát lidem to, co si zaslouží, nebo z nich udělat víc toho, čím už jsou,“ říká pevně. „Takže pokud byl ten chlap prokletý, aby byl monstrem, je to proto, že ho už někdo považoval za monstrum? To dává hrozný smysl,“ uzavřu se povzdechem. Pro mě to taky nevypadá moc dobře. Mé myšlenky přeruší bouchnutí z chodby, kde slyším hudbu a hlasy. Vlastně se hodně zesílily, zatímco jsme tu seděli. Kyle se s hrůzou podívá směrem ke zvuku. „Měli bychom pracovat!“ vyhrkne.