Bzučení? Ne, to není ono. Hřmění? Ne, ani to není úplně správné. Spíš jako… Vrnění. Vrní to stvoření? Opatrně nahlížím do díry. Stále nic nevidím, ale nic mě ani nechytá.
„Ehm… Máš… Máš hlad?“ zeptám se nervózně. Vrčení zesílí.
„Aha… No… Nic jiného ti teď nemám. Ale jestli chceš, zítra ti asi můžu dát víc prázdných lahví, a když budeme mít, tak i zbytky od jídla,“ nabídnu, dřív než si to stihnu pr
















