Torinovi trvá zhruba hodinu, než se vrátí. Vrhne se dovnitř a pečlivě si mě prohlédne, zvláště se zaměřuje na mé oči. Snaží se zjistit, jestli jsem zase brečela? Ne, nebrečela. Jen jsem mizerně čekala. Stejně si nemyslím, že mi ještě nějaké slzy zbyly. Otevřu pusu, abych se zeptala, ale pak se podívám za něj a s naprostou radostí si uvědomím, že má s sebou Lauru. A co je ještě lepší, vypadá nepošk