Sebastian se na Sabrinu nepodíval. „Slyšela jsi mě.“ Sabrina si nervózně pohrávala s lemem svého špinavého oblečení a tiše řekla: „Pane, tenhle vtip není vůbec k smíchu.“ Sebastian se ušklíbl a ostře odsekl: „Copak jsi se za mě nechtěla provdat už dávno?“ Sebastianův pohled se jako břitva zařezal do Sabrininy propadlé, vyhublé tváře a pronikl jí až do očí. Sabrina se otřásla a odvrátila pohled, ale Sebastian jí stiskl bradu a násilím ji donutil, aby se na něj dívala. V tu chvíli si Sabrina uvědomila, že pod tmavými brýlemi se skrývají chladné a krásné rysy. Bůh mu zřejmě nadělil štědrou porci krásy. A to černé strniště na čelisti z něj vyzařovalo nespoutanou mužnost. Měl oblek šitý na míru, který vypadal nesmírně luxusně. Sabrina okamžitě poznala, že tenhle muž je někdo. Na rozdíl od ní, ona měla na sobě jen špinavé, plesnivé hadry, rozcuchané vlasy a umaštěný obličej. A k tomu všemu smrděla, protože se už několik dní nemyla. A tihle dva se mají brát? Sabrina sklopila zrak a tiše řekla: „Pane, myslíte si, že když jsem byla dva roky v base a neviděla chlapa, že bych si vzala prvního oškliváka, co by se naskytl, i kdybych ho nikdy předtím neviděla?“ Sebastian si ji nedokázal odpustit další zkoumavý pohled. Byla sice mladá, ale měla ostrý jazyk a překvapivě chladnou hlavu. Jeho odpor k ní tím jen vzrostl. „Snažíš se mě snad tímhle vyprovokovat a upoutat moji pozornost?“ Aniž by čekal na odpověď, okamžitě rozkázal řidiči: „Na radnici!“ „Nechte mě! Vždyť vás ani neznám!“ Sabrina se vyděsila a chtěla vystoupit z auta. Sebastian ji prudkým pohybem loktem přitiskl do sedadla, probodl ji zlověstným pohledem a chladně procedil: „Poslouchej, ženská! Jestli se opovážíš vystoupit, jsi mrtvá.“ Sabrina se lekla. Do očí se jí vehnaly slzy a slabě vyhrkla: „Já… nechci umřít.“ „Na radnici!“ zopakoval muž rozkaz. „Pane Sebastiane, jedeme rovnou na radnici?“ zeptal se asistent sedící vpředu. Sebastian se zamračil. Asistent pohlédl na Sabrinu a otevřeně poznamenal: „Oblečení slečny je staré a obnošené a celkově vypadá… nečistě.“ „Zpátky do Fordova sídla!“ rozhodl Sebastian. „Ano, pane Sebastiane.“ Řidič nastartoval motor. O hodinu a půl později auto zastavilo. Sabrina vystoupila a spatřila impozantní Fordovo sídlo. Stálo v půli kopce. Byl to neskutečný rozdíl oproti vile na úbočí jiného kopce, kterou viděla před třemi dny. Tohle byl palác, zatímco tamto sídlo vypadalo jako zchátralé vězení. A ten muž, který ji připravil o nevinnost, byl nejspíš nějaký odsouzenec na smrt. Zatímco se ještě ztrácela v myšlenkách, Sebastian ji popadl za zápěstí. Táhl ji za sebou a kráčel vpřed, a ona za ním musela poskakovat jako ztracené štěně, protože byla mnohem menší než on. Služebné v sídle se při pohledu na něj uctivě uklonily. „Vítejte zpět, pane Sebastiane.“ Muž vedl Sabrinu přes hlavní budovu k přízemním pokojům ve dvoře. Tam ji předal několika služebným a řekl: „Najděte jí nějaké čisté oblečení a ať se vykoupe.“ „Ano, pane Sebastiane.“ Služebné odpověděly a odvedly Sabrinu do koupelny. Musí odsud utéct. Nemůže být s mužem, který ji chce zabít, a přesto si ji chce vzít hned po propuštění z vězení. Sabrina byla tak zabraná do myšlenek, že si ani nevšimla, že ji služebné už svlékly skoro do naha. Služebné si vyměnily významné pohledy. „Ty modřiny na krku vypadají jako milostné kousance?“ Sabrina se probrala, zoufale se kousla do rtu a řekla: „Nejsem zvyklá na to, aby mě někdo koupal. Prosím, nechte mě samotnou, vykoupu se sama.“ Jedna ze služebných se zeptala: „Vy jste pan Sebastianova…?“ Sabrina ji rychle přerušila: „Služka.“ „Tak se vykoupejte sama.“ Služebné se otočily a nezdvořile odešly. Když vycházely ven, jedna z nich si sarkasticky odfrkla: „Myslela jsem, že je to milenka pana Sebastiana. A ona je jenom služka. Vypadá jako děvka. Co si o sobě vůbec myslí, že bysme ji měly koupat?“ V tom se služebná podívala vzhůru a uviděla Sebastiana, jak stojí přímo před koupelnou. Okamžitě ze strachu zmlkla. V koupelně Sabrina zrudla a prohlédla si svůj odraz v zrcadle. O svou nejcennější první noc ji připravil muž, kterého nikdy ani neviděla. A už nikdy se nedozví, jak vypadá. Zavřela oči a po tvářích jí začaly stékat slzy. „Ty jsi opravdu špinavá ženská!“ ozval se hrubý mužský hlas. Sabrina v panice otevřela oči. Sebastian si s odporem prohlížel její krk. Sabrina se horečně začala zakrývat oblečením. Po tváři jí stékaly slzy vzteku a hanby. „Právě mě propustili z vězení a vy jste mě sem unesl. Neznám vás. Ať už jsem špinavá, jak chci, vás se to netýká, ne? Vypadněte!“ Sebastianův znechucený pohled spočinul na Sabrině, ale nedokázal na ní najít nic, co by naznačovalo, že hraje divadlo. Tahle ženská je zatraceně dobrá herečka. „Až se umeješ, půjdeš se mnou na radnici pro oddací list. Za tři měsíce se rozvedeme, a pak ti zaplatím peníze. A až ten den přijde, tak jestli budeš chtít zůstat po mém boku o vteřinu déle, tak to se nestane!“ Dřevěně odříkal, zabouchl dveře a odešel. Služebné na dvoře se neodvažovaly ani dýchat příliš nahlas, protože byl přítomen Sebastian. Před čtyřmi dny se v tomhle domě staly svědky toho, jak krutý a panovačný umí být tenhle nový pán z rodu Fordů. Sebastian byl čtvrtý syn svého otce, a jeho otec byl nejstarší syn rodu Fordů. Ani jeden z jeho tří bratrů neměl stejnou matku. Byl nemanželský syn. A i když byla rodina Fordů staletým šlechtickým rodem, bastard jako Sebastian neměl nárok na žádný podíl z jejich majetku. V rodině Fordů měli nárok na dědictví i vzdálení příbuzní, natož on. Když byl teenager, poslali ho do vyhnanství. Ale jednoho dne se vrátil a dokázal si probojovat cestu zpět do své země, jenže jeho matku falešně obvinili a uvěznili. Od té doby Sebastian pečlivě plánoval každý svůj krok a tajně uskutečňoval svůj plán. Nakonec před třemi dny zinscenoval vlastní smrt a zahájil protiútok. Výsledkem bylo, že své protivníky zahnal do kouta a úspěšně získal kontrolu nad celou rodinou Fordů. V současné době má v rodině Fordů hlavní slovo Sebastian. Pokaždé, když si vzpomněl na svou minulost, cítil v břiše jen chlad. Jeho matka se nestala milenkou jeho otce dobrovolně. Byla to lest, kterou použila jeho manželka, aby si ho udržela. Když Sebastianova matka zjistila, že jeho otec má rodinu, byla už v devátém měsíci těhotenství. Aby její syn vyrůstal s oběma rodiči, nezbylo jí nic jiného, než zůstat po boku otce a v tichosti snášet všechna ponížení. Dokonce ji falešně obvinili a uvěznili, když byla v nejlepších letech. Když Sebastian konečně získal kontrolu nad rodinou Fordů a dostal svou matku z vězení, zbývaly jí pouhé tři měsíce života. Jeho matka měla jediné přání. Chtěla, aby si vzal její spoluvězeňkyni, Sabrinu Scottovou. Sebastian nemohl nic jiného, než jí splnit její přání, když viděl, že jí už nezbývá moc času. Noc předtím, než se rozhodl vzít Sabrinu z vězení, si ji důkladně proklepl. Jeho vyšetřování ukázalo, že tahle ženská se s jeho matkou spřátelila z postranních úmyslů. „Pane Sebastiane, něco se stalo!“ vytrhl ho z myšlenek vyděšený výkřik služebné. Sebastianův pohled okamžitě zvážněl. „Co se děje, proč panikaříš?“ „Ta ženská… utekla oknem,“ vykoktala služebná strachy.