Sabrina v tu chvíli pochopila všechno. Ukázalo se, že to Grace všechno naplánovala. Před pár dny jí slíbila překvapení. Sabrinu u srdce náhle zahřál vděk. Ať už se k ní Sebastian choval jakkoliv, Grace byla v tomhle chladném světě jediným teplem. Grace zbývaly pouhé dva měsíce života, a tak se Sabrina, kvůli Grace, musela Sebastianovi podvolit a sehrát divadlo. „Děkuju, mami. Moc se mi to překvapení líbí. Podívej, tohle jsou svatební šaty, co mi Sebastian nechal ušít. Sluší mi?" Sabrina nadzvedla lem šatů. Grace si ji v nich prohlédla a oči se jí zalily slzami. „Sabbie, nečekala jsem, že budeš taková kráska. Ty a Sebastian jste si souzeni." Grace se usmívala od ucha k uchu. A nemluvila do větru. Nejen Grace si myslela, že Sabrina a Sebastian jsou dokonalý pár. I personál restaurace z nich byl unešený. „Sabbie, já se nikdy nevdala a neměla na sobě svatební šaty, proto jsem si tak moc přála, abys je ty oblékla a zažila pořádnou veselku. Ale Sebastian nechtěl dělat velkou parádu kvůli mé nemoci. Proto jste se vzali tady. Nikoho jsme nezvali, ale aspoň vám můžu požehnat. Nevadí ti to?" omlouvala se Grace. Sabrina dobře věděla, proč Sebastian nechce žádnou okázalost. Byl to jen obchodní sňatek. Ale nahlas nic neřekla. Jen se usmála: „Mami, tvoje požehnání mi stačí. I kdyby tu bylo víc cizích lidí, stejně bych je neznala. Budu žít se Sebastianem, ne s nimi, tak co bych s nimi dělala?" Grace to potěšilo. Vzala Sabrinu za ruku, ledabyle jí navlékla na zápěstí smaragdový náramek a s úsměvem řekla: „Mám tu nejhodnější a nejlaskavější snachu na světě. Jsem šťastná. Klidně bych mohla umřít." Sabrina ji chytila za ruku, předstírala zlost a řekla: „Mami, dneska je náš s Sebastianem šťastný den, nesmíš takhle mluvit." „Dobře, dobře, pojďme dovnitř." Grace se zasmála. Sebastian, kterého Sabrina podpírala, byl celou cestu zticha. Nechápal to. Jak to, že Sabrina, která se před všemi chovala chladně, najednou s jeho matkou tolik mluví? Dokázala ji tak obměkčit. V srdci se mu cosi pohnulo. Ruku v ruce vešli dovnitř, Grace je následovala na vozíku. Dojeli do malého sálu v nejvyšším patře restaurace. Všechno bylo připravené a u oltáře stál kněz. V takovém prostředí Sabrina najednou pocítila, že tohle je její opravdová svatba, že je to posvátné. Vzápětí se ale sama sobě vysmála. Mohla by v tomhle životě ještě zažít opravdovou svatbu s mužem, kterého miluje? Asi ne. Kdo by proboha chtěl ženskou z kriminálu, bez domova, bez práce a s nemanželským dítětem? Nikdo. Tak ať tuhle svatbu bere jako tu pravou. Sabrina stanula před knězem a poslouchala jeho slova. Když se jí zeptal: „Chceš si vzít Sebastiana Forda za manžela? V dobrém i zlém, v chudobě i bohatství, ve zdraví i nemoci, budeš ho bezvýhradně milovat a budeš mu navždy věrná?" Sabrina přikývla a řekla: „Ano!" I když to řekla, cítila v srdci obrovský smutek. Potichu řekla svému miminku: „Zlatíčko, vidělo jsi máminu svatbu? Máma už se v tomhle životě asi nikdy nevdá, ale ber to tak, že ti máma našla tátu, ano?" V uších jim zaduněl knězův hlas: „Ženich a nevěsta si teď vymění prstýnky." Sebastian prstýnky koupil dopředu. Sabrina neměla tušení, jestli jsou kvalitní. Jen se podřídila a vyměnila si se Sebastianem prstýnek. Když jí Sebastian zvedl ruku, aby jí ho navlékl, vybavila se jí ta noc. Zas měla ten pocit, že Sebastian je ten muž. „Ženich teď může políbit nevěstu." Knězův lehký tón Sabrinu probral. Na chvíli se jí zatemnilo před očima. Políbit Sebastiana tady? Jak to má udělat? Nemůže se přece líbat se dvěma muži během dvou měsíců, i když toho mrtvého už nikdy neuvidí. Měla by výčitky svědomí a sama by se sobě hnusila. Podvědomě otočila hlavu stranou. Grace, která seděla v první řadě, si myslela, že se Sabrina stydí. S shovívavým úsměvem se na ně dívala. Sebastian se k ní prudce naklonil, přesně trefil její rty a políbil ji. Neměla kam utéct a nemohla se před Grace bránit. Ten pocit, že ji drží v náručí, jí znovu připomněl toho mrtvého. Sebastian i onen muž měli stejnou dominantní sílu. Po tom polibku se jí celá tvář rozpálila do ruda a Sebastianovi se zmocnil zvláštní pocit. Měl dojem, že ji už někdy viděl. Ten neznámý pocit ho nesmírně znervózňoval. Jeho matka vedle něj řekla: „Ať vám to spolu vydrží navždy." Svatba, které byli svědky jen kněz a matka, skončila. V koutě před restaurací se ale skrývali tři lidé. Lincoln, Jade a Selene, celá rodina. Po takové ostudě se nemohli smířit. Selene žárlila k nepříčetnosti. Rodina spřádala plány. Když Sebastian neví, že ho tenkrát Sabrina zachránila svým tělem, proč si ji bere, když Selene slíbil svatbu za dva měsíce? Musí v tom být něco jiného. Vtom kolem nich prošla žena v uniformě pečovatelky. Jade ji oslovila, zasypala ji komplimenty a ledabyle se zeptala: „Proč měli tak skromnou svatbu? Nezvou ani rodinu a přátele?" „No," povzdechla si pečovatelka, „je to smutné. Paní má syna, co se mu daří, ale jí zbývají jen dva měsíce života. A tahle nevěsta, to bylo její přání, ale syn ji asi moc nemusí. Ale chtěl jí splnit sen, tak se vzali tady." Jade neodpověděla. Tak proto! Řekla to manželovi Lincolnovi a dceři Selene. Selene ještě víc zahořkla: „Jak si mohla Sabrina získat Sebastianovu matku? Udělám jí ze života peklo!" Vytáhla telefon a vytočila číslo. „Hayesi, potřebuju se zbavit jedné ženský, zaplatím, co budeš chtít!"