Sebastian zůstal stát jako opařený a zíral na ženu, která před ním stála. Sabrina byla nahá a její pokožka se po koupeli lehce zbarvila dorůžova. Mokré, ledabyle rozpuštěné vlasy jí padaly do obličeje, na kterém se třpytily kapky vody a páry. Takto, roztřesená a zranitelná před Sebastianem, působila naprosto bezmocně. Ani Sebastian na sobě neměl o mnoho víc. Jeho vysoká, svalnatá postava s vypracovanými svaly, bronzovou kůží, širokými rameny a úzkými boky budila respekt. Na pravé paži, tvrdé jako ocel, se mu táhly dvě děsivé jizvy, které jen podtrhovaly jeho mužnou dominanci a surovou sílu. Pohled na ty jizvy Sabrinu vyděsil a sevřel jí srdce. Zároveň se ale cítila neskutečně trapně, protože ji viděl úplně nahou. V panice si zakryla prsa, ale ať se snažila sebevíc, vždycky kousek vykoukl. Natáhla se třesoucí se rukou po županu, ale prsty se jí chvěly jako v horečce. "Já... myslela jsem, že se nevrátíš. Proč... proč jsi se vrátil?" zuby jí drkotaly a tváře jí hořely jako rozpálené železo. Konečně se jí podařilo župan uchopit, ale obléct si ho byl nadlidský úkol. Když se jí ho s vypětím všech sil podařilo natáhnout, zjistila, že je jí až na zem. A pak jí to došlo – je to pánský župan. Obrovský, široký a dlouhý. Jen se do něj nedbale zabalila a chtěla odejít, ale čím víc se snažila, tím hůř se jí dařilo. Zakopla o lem županu a svalila se k zemi. "Ááá!" vykřikla Sabrina. Sebastian pohotově zareagoval, chytil ji a přitáhl k sobě, aby neupadla. Z nosu muže zavála povědomá vůně, jako by ji už někde cítil. Jemně zavřel oči a sklonil hlavu k jejímu krku. Sabrina vyděšeně pištěla. "Pusť mě!" Sebastian se trhl sebou, jako by ho polili studenou vodou. "Sakra," zaklel. Popadl ručník, Sabrinu do něj zabalil a odnesl ji do vedlejší ložnice. Tam ji hodil na postel a bez jediného slova se otočil k odchodu. Prásk! Dveře se za ním zavřely. Vběhl do koupelny, pustil ledovou sprchu a nechal na sebe zuřivě dopadat ledové proudy vody. Sabrina se schoulila na posteli v pokoji pro hosty, objímala si kolena a sžírala se výčitkami. Proč se mu vůbec nebránila, když ji objímal? ‚Sabrino Scottová, ty se opravdu chceš vetřít do bohaté rodiny?‘ ‚Jsi odporná!‘ ‚Sebastian se tě štítí. Co by na tobě, bývalé vězeňkyni a těhotné ženě, mohl vidět?‘ ‚Nesmíš dopustit, aby tebou Sebastian začal pohrdat.‘ Probděla neklidnou noc v pokoji pro hosty. Ráno vstala brzy, ale v obývacím pokoji nikdo nebyl. Vzala tedy bloček a napsala vzkaz. Její písmo bylo pevné, úhledné a ostré jako vždycky. ‚Pane Forde, omlouvám se za včerejší večer. Myslela jsem, že se sem už nevrátíte, a dovolila jsem si použít vaši koupelnu. Budu předstírat, že se nic nestalo, a doufám, že vy také.‘ Poté, co Sabrina nechala vzkaz, zamířila do nemocnice za Grace. Dnes ráno se s hospodyní nepotkala, takže jí bylo jasné, že to Grace všechno naplánovala. Chtěla, aby Sebastian a Sabrina strávili noc spolu. Když Sabrina vešla na pokoj, Grace si ji hned začala prohlížet. "Sabbie, co tu tak brzy děláš? Měla bys ležet a odpočívat." Sabrina se zastyděla. "Mami, nemluv o tom." "Tak povídej. Líbilo se ti včera?" zeptala se Grace s úsměvem. "Jo," zamumlala Sabrina a vrhla se Grace do náruče. Grace ji objala. "Vždyť vy dva se k sobě tak hodíte! Vždycky jsem to věděla. Vystrojím vám nádhernou svatbu..." "Děkuju, mami," řekla Sabrina. I když to bylo jen divadlo, Grace si vážila. Pro Grace to ale divadlo nebylo. Opravdu chtěla, aby Sabrina konečně žila v luxusu. Sabrina strávila celé dopoledne v Graceině pokoji a dělala jí společnost. Vyprávěly si a smály se. Grace se ale brzy unavila, takže si musela na chvíli zdřímnout. Když Grace usnula, Sabrina se potichu vytratila. Musela si rychle najít práci. Cestou si všimla plakátu na rohu autobusové zastávky. [Hledáme architekta asistenta] Sabrina vystudovala architekturu, ale studium musela přerušit, když ji ve druháku zatkli. S Grace se spřátelila ve vězení, mimo jiné i proto, že Grace byla uznávaná architektka. Když ve vězení neměly co dělat, často spolu studovaly. Škoda, že Sabrina nemá titul, právě ji propustili z vězení a je těhotná. Firmy, které nabízejí podobné pozice, o ni nebudou mít zájem. Přesto se rozhodla, že to zkusí. Co kdyby náhodou... Vzala pero a papír a nakreslila několik technických výkresů. Pak zašla do kopírovacího centra a nechala si je naskenovat. Soubory si poslala na e-mail a hned je odeslala. Když měla hotovo, zavolalo jí neznámé číslo. "Prosím?" "Sabrino," ozval se Selenin samolibý hlas. "Jak jsi sehnala moje číslo?" zeptala se Sabrina podezřívavě. "Cha!" Selene se zasmála. "Zjistila jsem, kde bydlíš. Myslíš, že by pro mě byl problém sehnat tvoje číslo?" "Co chceš?!" vyjela Sabrina. "Včera jsem se zachovala ošklivě, to je pravda. Měla jsem špatnou náladu. Můžeš se stavit kolem čtvrté nebo páté hodiny odpoledne pro fotky tvojí matky," řekla Selene neobvykle přátelským tónem. Sabrina oněměla. Ani se nezamýšlela nad tím, proč se Selene tak najednou změnila. Chtěla jen co nejrychleji dostat matčiny fotky zpátky. Kolem čtvrté hodiny odpoledne se Sabrina vydala do sídla Lynnů. Vešla dovnitř a překvapeně se zadívala na paní domu Jade. "Kde jsou fotky mojí matky? Dejte mi je a hned odejdu." "Proč tak spěcháš, Sabrino?" zeptala se Jade s neobvykle vřelým úsměvem. "Když už jsi tady, pojď si sednout." "Děkuju, nemám zájem!" odsekla Sabrina. "Páni!" řekla Jade s ironickým úsměvem. "Někdo si tu hraje na velkou dámu. Ani se neobtěžuje navštívit dům, ve kterém vyrůstala. Že bys už nepotřebovala naši finanční podporu? Chystáš se snad vdávat?" "Přesně tak! Vdala jsem se za muže, který je stokrát bohatší než celá vaše rodina. Možná vám v budoucnu pošlu nějaké drobné," odsekla Sabrina a arogantně se na Jade podívala. Jade zůstala stát s otevřenou pusou a vzteky skřípala zuby. "Sabrino, ty se tak vychloubáš? Tak sem toho svého bohatého manžela přiveď, ať se s ním taky seznámíme," ozval se Selenin hlas ze dveří. Sabrina se otočila a uviděla ve dveřích stát muže a ženu. Tou ženou byla Selene. A tím mužem byl, k jejímu velkému překvapení, Sebastian.