„Cože?" Sebastian se okamžitě zamračil a v mžiku vletěl do koupelny. V koupelně nikdo nebyl, ale na zdi se skvělala rudá zpráva psaná krví: „Pane Forde, i přes naše markantní rozdíly ve společenském postavení si vás nevezmu, sbohem!" Úhledné a ostré písmo prozrazovalo neústupnou povahu pisatelky. Sebastian zůstal stát jako opařený. Že by se v ní tak zmýlil? Po krátké chvíli vydal rozkaz: „Prohledejte úbočí hory!" Nedopustí, aby jeho matka před smrtí litovala. Na úbočí hory, s roztrhanými šaty, se Sabrina držela trnů a lián, aby se dostala dolů a unikla tak pátrání Fordových. Skryla se pod hustým porostem. Zůstala tam až do soumraku a obcházela horu, šplhajíc přes skály. Následujícího dne časně ráno se znovu objevila v sídle Lynnových. Lincoln Lynn a Jade Sullivanová byli v šoku a panice, když Sabrinu spatřili. „Ty? Jak jsi utekla z vězení?" vyhrkla Jade s provinilým výrazem. Sabrina se posměšně ušklíbla: „Paní Lynnová, byla jsem propuštěna po odpykání celého trestu." „Neměla jsi se vůbec vracet. Jsi špinavá a smrdíš, to se nedá vydržet! Táhni odsud!" Jade se ji násilím snažila dostat z domu. Sabrina na ni ani nepohlédla. Obrátila se k Lincolnovi: „Strýčku Lynne, vaše rodina moc dobře věděla, proč jsem byla tehdy uvězněna, že? Před čtyřmi dny jste mě navštívil ve vězení a řekl jste mi, že pokud půjdu na udanou adresu a strávím noc s mužem, dáte mi peníze na záchranu matky. Tak jsem s tím mužem spala, ale matka mi stejně zemřela." Lincoln se cítil provinile, ale bránil se: „Každý má svůj osud! Chtěl jsem ti pomoct, zachránit tvou matku, ale ona zemřela příliš brzy! Co já s tím mám společného?" Sabrina na něj zuřivě zírala. Zaryla si nehty do dlaní, aby potlačila nutkání vrhnout se na Lincolna a rozsápat ho. Neměla ještě důkazy, že by smrt její matky měla něco společného s Lynnovými. Se zaťatými zuby se klidným hlasem zeptala: „Kde je matka pohřbená?" Lincoln se vyhnul přímé odpovědi: „Přece na hřbitově v rodném městě! Osm let jsem platil tvoje živobytí a studia. Myslíš, že jsem jí měl ještě kupovat luxusní hrobku? Nevděčnice, mazej pryč!" Před zavřením dveří hodil na zem tisíc dolarů a řekl: „Tady máš za tu noc." Při každé zmínce o té noci se Sabrině zabodával nůž do srdce. I když se cítila mizerně, zvedla bradu a vzdorovitě řekla: „Kdyby měl někdo platit, tak ten chlap, ne? Ale je mrtvý, takže to nemá cenu! A kromě toho nejsem žádná štětka! Slíbila jsem vám to, abych zachránila matku a abych vám splatila, že jste se o mě starali. Od teď jsme si kvit!" Osm let živoření u Lynnových stačilo! Už nikdy se k nim nevrátí. Pokud se vrátí, tak jen proto, aby pomstila matku. Když Lincoln sledoval otrhanou Sabrinu, jak s takovým odhodláním odchází, sevřelo se mu srdce. Jade na něj hned vyjela: „Co je? Snad ti jí a její matky není líto? Lincolne Lynne, nezapomeň, že proklela mou dceru! Narodily se ve stejný den. Proč ona žije a moje dcera zemřela hned po porodu?" Lincoln zamumlal: „Já… není mi jí líto. Hlavní je, že je venku z vězení. Jestli zjistí, že ten chlap, se kterým spala, nezemřel, ale stal se hlavou Fordů, budeme mít velký problém!" Jade se ušklíbla: „Ona ani neví, s kým spala. Čeho se bojíš? Teď musíme zařídit, aby si Sebastian vzal naši Selene. Až Selene porodí Sebastianovo dítě, už nás nikdo neponíží." Lincoln si povzdechl: „Starý Ford si zakládá na rodinném původu. Bojím se, že Selene nebude mít rád, protože je adoptovaná." Jade se zasmála s náznakem šílenství v hlase: „Nebude mít rád? Sebastian je nemanželský syn. Neměl ani právo dědit, a přesto přes noc ovládl celou společnost Ford! Dokud Sebastian uvěří, že Selene je ta dívka, která se obětovala, aby ho zachránila, nikdo jim nezabrání ve svatbě. Počkej, Lincolne, až se naše dcerka provdá do nejbohatší rodiny v South City a stane se Sebastianovou ženou!" Lincoln šťastně přikývl. Výčitky svědomí vůči Sabrině zmizely beze stopy. V tu chvíli už Sabrina ušla víc než sto metrů. Když se chystala odbočit na hlavní silnici, zablokoval jí cestu okázalý rudý sporťák. Selene Lynn vystoupila z auta na vysokých podpatcích a arogantně se k Sabrině přitočila: „Copak to není ta švorc, co u nás osm let žadonila? Sabrina? Kolik chlapů už tě ošukalo a ty ses ještě neumyla? Ten tvůj smrad je nesnesitelný. Zase jsi přišla žebrat? Stejně se prodáváš. Proč jsi tak tlustá…“ Plác! Sabrina mrskla rukou a vrazila Selene facku. Na tváři jí okamžitě vyrazil rudý otisk prstů. Selene se dotkla tváře, přičichla si k prstům a zamračila se. Smrděly. Vztekem zařvala: „Ty… ty se opovažuješ mě uhodit?" Sabrina se na ni znuděně podívala: „Výborně, teď smrdíš stejně jako já." Otočila se a odešla. Její chlad Selene šokoval. Zůstala stát jako opařená a ani se za Sabrinou nerozběhla. Sabrina zamířila do nejšpinavější a nejzapadlejší čtvrti v South City a pronajala si postel v ubytovně. Chtěla si najít práci, našetřit peníze a vrátit se domů, ale nikdo ji nechtěl zaměstnat, protože byla ve vězení. Nakonec si zařídila falešné doklady a začala vystupovat jako Layla Youngová. Po několika dnech ji přijali jako servírku v luxusní restauraci. Plat nebyl nic moc, ale Sabrina byla spokojená. Po třech týdnech ji povýšili na obsluhu VIP salonků, protože byla pracovitá, milá a hezká. „Laylo, na rozdíl od běžných hostů jsou ve VIP saloncích jen ti nejváženější zákazníci. Musíš si dávat pozor, abys neudělala chybu," upozornil ji manažer. Sabrina přikývla: „Vím." Uběhl další týden a Sabrina si vedla skvěle. Během pauzy si s ní povídaly ostatní servírky. „Máš štěstí, Laylo. Tak rychle tě povýšili. S tvou výškou, úzkým obličejem a dlouhýma nohama bys mohla dělat letušku, modelku nebo rovnou jít do televize." Sabrina našpulila rty a se skloněnou hlavou odešla. Kolegyně se jí snažily být milé, ale ona je odbyla. Když odešla, začaly si šeptat: „Jen servírka ve VIP salonku a už se vytahuje!" „Má jen hezkou tvářičku, co si o sobě myslí?" „Ani mi nepřijde tak hezká, spíš obyčejná, ale je hrozně chladná a odměřená. Nemá žádné vzdělání, ale hraje si na něco víc!" „Ona si nehraje, jenom moc nemluví a je spolehlivá. Počkejte…" Jedna z nich najednou zavolala: „Laylo, není mi dobře. Mohla bys mi zanést jídlo?" Sabrina přikývla: „Žádný problém." „Můj salonek je Platinum VIP ve třetím patře, díky!" Dívka zmizela, než dořekla větu. Sabrina, pod šokovanými pohledy ostatních, zamířila do třetího patra. Vzala si od servírky jídlo, otevřela dveře a vešla dovnitř. Sklonila hlavu a soustředila se na servírování, když ji najednou někdo chytil za zápěstí. Sabrina sebou trhla a vzhlédla. Okamžitě zkameněla. Před ní stála chladná, přísná tvář s pohledem, který v sobě skrýval panovačnou a arogantní sílu. „Jak jsi věděla, že sem chodím obědvat?" Sebastian jí pevně sevřel ruku. V očích se mu zablýsklo vražedné šílenství.