Když vyšli z radnice, Sabrina se se Sebastianem rozloučila. „Pane Forde, odpolední návštěvy mi lékaři nedoporučili, takže se s vámi nevrátím. Zítra ráno tetu Grace navštívím.“ Byla to žena, která ctila hranice. Když nebyla v přítomnosti tety Grace, sama od sebe se od Sebastiana držela dál. „Jak myslíš,“ odtušil chladně Sebastian. Sabrina odešla sama. V autě se Kingston zeptal: „Mladý pane Sebastiane, nebojíte se, že vám uteče?“ Sebastian se pohrdavě ušklíbl. „Uteče? Kdyby chtěla opravdu utéct, proč by pracovala jako servírka v restauraci, kam chodím? Proč by si chodila k mé matce pro půjčku? Ty první dva útěky zinscenovala, aby zvýšila svou cenu.“ Kingston přitakal: „Kdo by to byl řekl…“ „Jeď,“ rozkázal Sebastian. Auto minulo Sabrinu, ale Sebastian se na ni ani nepodíval. Sabrina dovlekla své unavené tělo zpět do svého bytu. U dveří ji někdo zastavil. „Sabrino! Tak ty se schováváš tady.“ Byla to Selene! Před dvěma lety Selene, kvůli svému promiskuitnímu životu, zneužil jeden starý, ošklivý a odporný chlap. Když polevil v ostražitosti – v půlce aktu – Selene ho umlátila podpatkem k smrti. Aby rodina Lynnových Selene pomohla vyváznout, opili Sabrinu a potají ji dopravili na pečlivě zinscenované místo činu. Výsledkem bylo, že Sabrina dostala deset let za neúmyslné zabití. Selene se naopak vyhnula trestu a do vězení nešla. Pokaždé, když si na to Sabrina vzpomněla, měla chuť Selene uškrtit. Chladně se na ni podívala. „Jak jsi mě našla?“ Selene se ještě víc uspokojila. „Sabrino, víš, jak se tomuhle říká? Slum. Jediný slum v celém South City. Většina místních jsou pouliční děvky. Za noc s nimi tu zaplatíš pět babek. Za jednu rušnou noc si vyděláš i stovku, no fuj, to je výdělek.“ „Takže jsi se přišla pochlubit, že sis za noc vydělala sto dolarů?“ zeptala se Sabrina chladně. „Ty!“ Selene se rozmáchla, že Sabrinu uhodí, ale v půlce pohybu se zarazila. Usmála se a řekla: „Skoro jsem se nechala unést. Víte, brzy se vdávám a dům potřebuje rekonstrukci. Služky našly při vyklízení harampádí pár fotek tebe a tvé matky…“ Sabrina se dychtivě zeptala: „Fotky mé matky? Nevyhazuj je, přijdu si pro ně.“ Její matka už nežila, takže ty fotografie pro ni měly obrovskou cenu. Selene nonšalantně prohodila: „Kdy si pro ně přijdeš?“ „Zítra odpoledne.“ „Tak zítra odpoledne. Jinak by ty krámy zamořily celý dům!“ S těmi slovy se Selene, celá pyšná, otočila na podpatku a odešla. Krátce poté, co Selene odešla, šla Sabrina spát. Byla v prvním trimestru a po tom náročném dni byla strašně unavená, takže si chtěla odpočinout, aby mohla ráno brzy vstát a jít do nemocnice na kontrolu. Druhý den ráno si Sabrina brzy stoupla do fronty před ultrazvukem. Když před ní zbýval už jen jeden člověk, zavolal jí Sebastian. Zvedla telefon. „Co se děje, pane Forde?“ V telefonu se ozval Sebastianův obvyklý chladný hlas. „Matce se stýská.“ Sabrina viděla, že před ní je už jen jeden člověk, tak si spočítala, jak dlouho to asi bude trvat, a řekla: „Budu v nemocnici asi za hodinu a půl.“ „Dobře.“ Sebastianova odpověď byla stručná. Sabrina si odkašlala a řekla: „Ehm… Udělám, co budu moct, aby se teta Grace cítila líp. Mohl byste mi dát nějaké kapesné navíc? Můžete mi to odečíst z peněz za rozvod.“ „Promluvíme si, až tu budeš.“ Sebastian okamžitě zavěsil. Nejvíc nesnášel, když s ním někdo smlouval! Sabrina dál čekala ve frontě. Když se už chystala vejít dovnitř, přivezli akutní případ na ultrazvuk, což trvalo přes půl hodiny. Když se konečně dostala na řadu Sabrina, zjistila, že si musí založit kartu, protože je to její první kontrola. Ultrazvuk se jí zpozdil o dalších třicet minut. Když dorazila na pokoj za Grace, slyšela, jak uvnitř pláče. „Ty jsi mi to řekl jen tak, synu? Ptala jsem se tě, kde je Sabrina!“ „Mami, včera jsme se vzali.“ Sebastian podal matce oddací list. „Chci, abys mi okamžitě přivedl Sabrinu!“ Stará paní do syna šťouchala. „Hned ji jdu hledat.“ Sebastian vstal a vyšel ven. Ve dveřích se Sabrina setkala s chladným, ostrým Sebastianovým pohledem. Svěsila hlavu, přešla k posteli Grace s taškou v ruce a vřele řekla: „Teto Grace, omlouvám se, že jdu pozdě. Vzpomněla jsem si, že jste říkala, jak máte ráda větrníky, když jsme byly ve vězení, tak jsem vám je koupila.“ Grace přestala plakat a usmála se: „Sabinko, ty sis vzpomněla, že mám ráda větrníky?“ „Samozřejmě.“ Sabrina podala Grace větrník a řekla: „Dejte si, teto Grace.“ Grace se na Sabrinu upřeně zadívala. „Sabinko, měla bys mi říkat ‚mami‘.“ Sabrina řekla: „…Mami.“ „Ano,“ řekla Grace spokojeně, „když budeš se Sebastianem, budu v klidu, až se odeberu na věčnost.“ Sabrině se náhle vehnaly slzy do očí. „Mami, to neříkejte. Budete žít dlouho…“ Poté, co se jí podařilo Grace uspat, Sabrina se znovu obrátila na Sebastiana a kousla se do rtu. „Pane Forde, mohla bych dostat nějaké kapesné?“ Sebastian se netvářil, jen klidně řekl: „Slíbila jsi, že tu budeš za hodinu a půl, a dorazila jsi až po třech hodinách. Jestli tě ještě jednou nachytám, že necháváš mou matku čekat, nebude to jen o penězích.“ Sabrina se otřásla. Z jeho klidného hlasu cítila chladnou vražednou auru. Věděla, že nemluví do větru. Ušklíbla se. „Není snadné vydělat si peníze bohatých. Chápu! Už se nebudu ptát – chci se ujistit, že mi založíte účet ve velkém městě, že?“ Sebastian odpověděl: „Dostaneš všechno, na čem jsme se dohodli.“ „Děkuji. Mám na odpoledne plány, tak půjdu.“ Sabrina odešla sklesle. „Sebastiane…,“ ozvalo se z pokoje Grace. Sebastian okamžitě vešel dovnitř. „Mami?“ „Já vím, že Sabrinu nemáš rád, ale synu, spoustu problémů a útrap, které jsem ve vězení nezvládla, vyřešila Sabrina. Znám ji líp než kdokoliv jiný. Je to čestný člověk, který si cení rodiny a přátel nade vše. Nestačilo už, kolikrát se nás Fordovi pokusili zničit? Chci ti najít partnerku, která tě nikdy neopustí. Chápeš, proč to dělám?“ „Chápu, mami.“ Sebastian přikývl. Grace se chtěla zvednout z postele: „Chci osobně zavolat tetě Quintonové a zeptat se jí, jestli Sabrina bydlí u tebe. Budu v klidu, jen když budete manželé.“ Sebastian oněměl. V tu chvíli mu zazvonil telefon. Okamžitě ho zvedl a chladně se zeptal: „Co je?“ Na druhé straně se Selene ozvala sladkým hláskem. „Miláčku Sebastiane, chci tě pozvat k sobě, abychom probrali naši svatbu, přijdeš? Prosím, prosím?“ „Dnes nemám čas!“ Sebastian ji rázně odmítl.