Žena, která před ním stála, odložila otrhanou pouzdrovou sukni a bílou halenku. Oblékla si svatební šaty a nazula křišťálové jehly. Deseticentimetrové jehly, které jí přidávaly na výšce. Na těch jehlách vypadala Sabrina ještě vyšší, i když už tak měřila úctyhodných sto sedmdesát centimetrů. A ty boty navíc dokonale zvýrazňovaly její dlouhé, štíhlé nohy. Zatím se jen převlékla, líčení teprve mělo přijít na řadu. Ale Sebastianovi stačil pohled na ni bez make-upu, aby ho naprosto ohromil. Vyzařoval z ní přirozený chlad, kterého si ani nebyla vědoma, jako by se jí nic na světě netýkalo. V těch nádherných svatebních šatech její krása působila ještě nenuceněji a divočeji. Podívala se mu přímo do očí, pohled nevinný a chladný zároveň, ale neřekla ani slovo. Sebastiana bez zjevného důvodu zaplavila vlna vzteku. Hlas měl chladný, s nádechem chrapotu. "Co jsi vyváděla celé ráno? Víš, že jsi málem zmeškala tak důležitou událost?!" "Je tohle naše svatba?" zeptala se Sabrina bez obalu. A hned si pro sebe dodala: "Já tuhle svatbu nepotřebuju! Myslím, že ty taky ne. Stejně si za dva měsíce bereš Selene. Kdybys mě teď oženil před celou rodinou Lynnových, udělali by ze mě nepřítele číslo jedna!" Muž popadl Sabrinu za drobnou bradu a stiskl ji. "Poslouchej, ať už máš s rodinou Lynnových jakýkoli problém – ať už jim dlužíš ty, nebo oni tobě, ať už je mezi vámi jakýkoli zamotaný vztah, nezajímá mě to a nehodlám se na to ptát." "A taky Nigel Connor!" "Dneska měla být naše svatba, ale ty vylezeš z Nigelova auta v rozcuchaných šatech." "Vypadá to, že jsi opravdu žena s minulostí tak špinavou a kalnou, jako je bahnitá louže!" Když ta slova vyslovil, pocítil v srdci nepochopitelné rozčilení. Byl naprosto bezdůvodně naštvaný. Viděl všechno jasně od chvíle, kdy vystoupila z Nigelova auta. Sebastian seděl ve svém autě a zrovna telefonoval s nemocnicí. Chtěl, aby posunutí příjezdu jeho matky o jednu hodinu. Sledoval, jak Nigel vystupuje z auta, když zrovna zavěsil telefon. Nigel objal Sabrinu před zraky všech a jí se dokonce líbilo opírat se o jeho rameno. Naprosto nestydatý! "Pane Forde!" Sabrinu bolela brada, jak ji držel. Ale zatnula zuby a nezkřikla bolestí. Chladně odsekla: "To, co je mezi námi, je jen dvouměsíční smluvní vztah. Když jsem byla u Lynnových, probíral jsi přede mnou svatbu s jejich rodinou a já se ti do toho vůbec nepletla, takže doufám, že ty se nebudeš vměšovat do mých osobních záležitostí." Muž se ušklíbl. "Tahle ženská má teda kuráž." Ona se s ním opovažuje smlouvat. "Ty si myslíš, že máš právo do něčeho mluvit?" zeptal se Sebastian s lehkým odfrknutím. Sabrina odvětila: "Proč ne?! Jsme partneři, tak proč bych neměla mít slovo?" "Já tě platím a ty mi sloužíš, takže samozřejmě, že nemáš co mluvit! Podepsala jsi se mnou smlouvu, takže si mě řádně vezmeš, budeš hrát roli paní Fordové a pilně sloužit své tchyni! Jestli se během našeho manželství dozvím o nějakých tvých podrazech, tak tě nechám chcípnout bez hrobu!" odsekl Sebastian naprosto chladně. Z jeho slov se nedalo poznat, co si myslí a cítí. Ale Sabrina moc dobře věděla, že je to bezcitný člověk, ale také muž s penězi, mocí a vlivem. Jinak by se ho rodina Lynnových nebála a nepodlézala mu. A Selene by si ho tak zoufale nechtěla vzít. Sabrina se kousla do rtu a zmírnila tón. "Dneska jsem byla na stavbě na pohovoru. Pan Nigel je syn majitele realitní společnosti, kam jsem se hlásila. Když jsi mi zavolal, abych sem hned přijela, nemohla jsem čekat na autobus, tak mi nabídl, že mě odveze. To je všechno." "O jakou práci jsi se ucházela?" Zamračil se. "Zedník." Sabrinin hlas zněl trochu smutně. Dala si tu práci a ručně nakreslila návrhy a konstrukční výkresy. Kreslila tak dokonale a precizně. Ale náboráři se nelíbilo, že nemá žádné akademické tituly. A místo toho ji najal jako ghost designérku. Ghost designer je anonymní designér, který vytváří návrhy pro slavnější designéry. Veškerá sláva připadne tomu druhému. Ona nedostane nic, ať už jsou její návrhy jakkoli skvělé. A navíc z Nigelových slov pochopila, že velkou část její práce budou tvořit drobné práce na stavbě. "Ty chceš nosit cihly na stavbě?" To Sebastian vůbec nečekal. "Ty mi chceš zakazovat i práci, pane Forde?" zeptala se Sabrina s úšklebkem. Mužův hněv trochu opadl. Pustil Sabrinu a nařídil vizážistce: "Udělejte jí make-up. Počkám venku." "Dobře, pane řediteli Forde." Vizážistka odvedla Sabrinu do vedlejší místnosti. Tam stál kosmetický stolek plný kosmetiky a pleťových přípravků. Po půl hodině byla Sabrina nalíčená. Když jí vizážistka nasadila závoj, Sabrina vyšla z maskérny. Sebastian, který seděl venku, na ni pohlédl a znovu oněměl. Sabrina byla opravdu krásná. Bez make-upu z ní vyzařoval přirozený chlad, kterého si nebyla vědoma. Po nalíčení z ní vyzařovala jedinečná krása, která byla odtažitá a nedostupná. Kdyby v tu chvíli stála před Sabrinou Selene ve svatebních šatech a s těžkým make-upem, nemohla by se jí rovnat. Sebastian na několik sekund ztuhl, pak zvedl ruku a přikázal jí: "Vezmi mě za paži." Sabrina neměla slov. Kromě toho, že se s ním srazila v koupelně první den, kdy u něj bydlela, a že ji před chvílí násilím vtáhl dovnitř, se ho ještě nedotkla, natož aby se ho držela za paži. Byli si navzájem naprosto cizí. Když ještě váhala, muž ji popadl za paži a násilím si ji natlačil do ohnutého lokte. Sabrina se najednou cítila omámeně. Vzpomněla si na muže, který umíral ve tmě. Byl silný a dominantní. Poté, co si ji užil zepředu, ji otočil zády k sobě. Ovládal ji ve své náruči a ona se nemohla bránit, ani se na něj podívat. Pamatovala si jen, že ji ten muž také tak silně chytil za paži, a Sebastianův dotek jí to připomněl. Muž ji táhl k přední části restaurace, zatímco ona byla v transu. Sabrina věděla, že chce, aby s ním někoho pozdravila. Postavili se u vchodu do restaurace a uviděli, jak k nim někdo tlačí invalidní vozík. Sabrina se podívala a viděla, že na vozíku sedí Grace. Grace se na Sabrinu vlídně usmála a zeptala se: "Sabbie, líbí se ti ode mě tohle překvapení?"