Když se Sabrina dozvěděla tu novinu, srdce jí sevřela palčivá bolest. Sebastian a Sabrina, manželé, a přece si byli cizí. A osud tomu chtěl, že Sebastian se měl zasnoubit s její úhlavní nepřítelkyní. Ano! S jejím nepřítelem! Sabrina stále nevěděla, co stálo za smrtí její matky. Chtěla to vyšetřit, ale neměla ani na cestu domů. A navíc čekala dítě. Teď nemohla dělat nic. Musela to vydržet. Jade spěšně přešla k Lincolnovi a s jásavým vzrušením ho popadla za ruku. „Lincolne, je to pravda? Sebastian má mít zásnubní večírek se Selene? Neměli by se nejdřív sejít rodiče obou rodin? Sebastianův dědeček a otec se Selene souhlasili? Nevadí jim, že je Selene adoptovaná?“ Slova „adoptovaná“ Sabrinin žal ještě prohloubila. Selene a Sabrina vyrůstaly v rodině Lynnových. Selene si adoptovali, když jí byly dva roky, a Lincoln s Jade se k ní okamžitě chovali jako k pokladu. Sabrina se k nim nastěhovala jako dvanáctiletá z cizího města. Osm let byla závislá na jejich milosrdenství a žila hůř než pes. Sabrina si v duchu hořce povzdechla. Proč má Selene tak dokonalý život? S pochmurnou náladou se otočila k odchodu. „Stůj!“ Jade jí zatarasila cestu. „Půl milionu!“ „O čem to mluvíš?“ Lincoln na Jade šokovaně zíral. „Vychovávali jsme ji osm let. Živili a oblékali, platili jí školu a její umírající matce poskytli lékařskou péči. Myslíš si, že nám ty peníze spadly z nebe?“ Jade na Lincolna zle vyštěkla. Lincoln se ohradil: „Jade! Nezapomeň, že…“ „Že je Scottová, ne Lynnová!“ skočila mu Jade do řeči. Lincoln oněměl. Sabrina sledovala, jak před ní hrají hru na hodného a zlého policajta. Cítila neskonalý odpor, ale navenek si zachovávala ledový klid. „Dala jsem vám padesát tisíc dolarů. Jestli se opovážíte znesvětit hrob mé matky, utluču se vám k smrti před dveřmi!“ S těmi slovy se otočila a odešla. Lincoln počkal, až Sabrina zmizí za dveřmi, a pak na Jade rozzlobeně vyjel: „Jak jsi mohla být tak krutá?“ „Je ti jí líto?“ ušklíbla se Jade. „Poslouchej mě, Lincolne! Co když jednoho dne zjistí, že si Selene bere muže, kterého ona zachránila, když se vzdala své nevinnosti? Myslíš, že by tě pak nenáviděla? A jestli se to dozví Sebastian, zničí celou naši rodinu! Myslíš, že jsem po ní chtěla půl milionu jen tak? Já ji chci donutit, aby Jižní Město opustila!“ „Donutit ji odejít? Kam půjde sama a nešťastná?“ zeptal se Lincoln. „Ať si jde, kam chce!“ odsekla Jade chladně. „Hlavně ať neohrožuje štěstí naší milované Selene. Lincolne, Selene jsi vychoval od malička, nemůžeš stranit Sabrině!“ Při zmínce o dceři Selene Lincoln na Sabrinu okamžitě zapomněl. Falešně se usmál a podíval se na Jade. „Zlato, připrav oblek a šaty, které si vezmeme na Selenin zásnubní večírek. Na zasnoubení naší dcery s Fordovými nemůžeme vypadat ledabyle.“ Jade se zamračila. „Jak to, že nám nikdo o zásnubách Sebastiana a Selene neřekl? Není to omyl?“ „Určitě ne. Sebastian se rád drží v ústraní a je chladný jako psí čumák. O takových věcech nemluví, zvlášť ne o zásnubách se Selene. Už tak udělal výjimku, když před pár dny osobně přijel a probral s námi jejich svatbu. Čekáš, že si najme celý průvod, aby Selene vyzvedl? To nehrozí,“ řekl Lincoln. Jade namítla: „Ale aspoň by nám měli dát vědět adresu, kde se ten večírek koná, ne?“ „Já ji mám! Až přijde čas, půjdeme tam sami. Sebastiana nesmíme otravovat. Počkáme, až se Selene vdá do rodiny Fordů a otěhotní se Sebastianovým dítětem. Pak bude všechno v pořádku.“ Jade vážně přikývla. „Máš pravdu.“ Zatímco se manželé Lynnovi nadšeně bavili o tom, co si vezmou na zásnubní večírek, Sabrina, která právě vyšla z jejich domu, se bezcílně potulovala ulicemi. Nutně potřebovala práci a peníze. Ale kde je má sehnat? Zazvonil jí telefon. Myslela si, že volají z Graceiny nemocnice. Podívala se na displej a uviděla neznámé číslo. Zvedla to. „Prosím? S kým mluvím?“ „Je tam Sabrina Scottová?“ zeptal se zdvořile hlas na druhé straně. „Ano, tady Sabrina Scottová.“ „Obdrželi jsme váš ručně psaný životopis. Můžete přijít pozítří na pohovor?“ Pozítří? To je den Sebastianových zásnub. Sabrina byla tak šťastná, že se jí chtělo brečet. „Ano, můžu, ano, můžu! Děkuju, děkuju za tu příležitost, to je skvělý!“ Po hovoru nasedla na autobus a jela do papírnictví, kde si koupila tužky, gumu, pauzovací papír, pravítko a další věci. Chtěla doma trénovat. Neměla počítač, takže všechno musela dělat ručně. Druhý den ráno šla do nemocnice za Grace a pak se vrátila domů, aby se pustila do kreslení. Až do noci navrhovala různé modely. Věděla, že nemá moc šancí, a proto se musela chopit každé příležitosti. Neměla kam ustoupit. Když se Sebastian v noci vrátil, viděl, že v její ložnici se ještě svítí. O hodinu nebo dvě později znovu vyšel z pokoje a světlo stále svítilo. Zvedl ruku, chtěl zaklepat a zeptat se jí, co dělá. Ale pak si to rozmyslel, ruku zase spustil a vrátil se do postele. Následujícího rána se Sebastian probudil brzy. S matkou se domluvil, že se se Sabrinou vezmou v úzkém kruhu, bez hostiny, jen obřad. Chtěl se Sabrinou vyzvednout matku a společně odjet do hotelu, kde se měly konat přípravy. Čekal v obýváku asi hodinu, ale Sabrinu neviděl vycházet z pokoje. Zamračil se. ‚Vždycky vstávala tak pozdě, než šla do nemocnice za jeho matkou?‘ ‚Ta ženská je líná jako veš.‘ Uplynula další hodina a Sabrina stále nevycházela. Sebastianovy oči zchladly. Vstal, přešel k Sabrinině ložnici, napřáhl nohu a bez milosti vyrazil dveře. Pohled do pokoje ho ohromil.