Sabrina zkameněla. Slyšela Seleninu urážku a v tu chvíli ji ovládla touha vrhnout se na ni a zohyzdit jí ten její samolibý obličej. Ale nemohla jednat zbrkle. Pokud by se rozhodla jednat, nevyhnutelně by to skončilo násilím. A bála se, že by mohla ublížit dítěti, které nosila pod srdcem. Usmála se a s ledovým klidem se zeptala: „Že by tě začal zajímat tenhle druh… podnikání?“ „Tss!“ Selene se povýšeně ušklíbla. „Jen jsem se bála o tvé zdraví, abys nechytla nějakou odpornou nemoc! Zamořila bys mi tím celý dům a vytvořila odpornou atmosféru.“ „Tak proč jsi mě zvala k vám domů a trvala na tom, abych zůstala na večeři? Myslela jsem, že máš zájem právě o tenhle druh obchodu,“ řekla Sabrina klidně, ale i tak to stačilo, aby se v žilách celé rodiny Lynnových vařila krev. Nikdo si nevšiml, že v tu chvíli Sebastian Sabrinu propaloval pohledem, jeho oči chladně zářily. Po chvíli sebral klíče, vstal a odešel. „Miláčku Sebastiane, zlobíš se…?“ Selene se za ním vrhla. „Jestli se ještě jednou stýkneš s touhle… ženou, vyplatím ti podíl a zruším zásnuby!“ odsekl Sebastian chladně a ani se neohlédl. „Chápu, miláčku Sebastiane, ale nestojí za to se kvůli téhle ženské rozčilovat. Nech mě tě vyprovodit, miláčku Sebastiane…“ Selene se potácela, jak se ho snažila dohnat. „Ty jsi proklaté dítě! Ty jsi toho Selenina snoubence odehnala schválně, viď? Vypadni! Táhni k čertu!“ Jade by Sabrinu nejraději zabila holýma rukama. Sabrina se otočila a chtěla odejít. „Stůj!“ zařvala Jade agresivně. Sabrina se otočila a podívala se na ni, ale mlčela. „Přines mi zítra 50 000 dolarů.“ „Z jakého titulu?“ vyjela Sabrina. „Z toho titulu, že tě rodina Lynnových osm let živila. Padesát tisíc za osm let, to tě ještě šetříme.“ Jade věděla, že Sabrina nedá dohromady ani tisícovku, natož padesát tisíc. Chtěla ji zahnat do kouta. Lincoln byl z Jadeina chování šokován. Sabrina se rozzuřila a hořce se zasmála. „Před dvěma lety jsem šla do vězení místo tvé dcery, to nestačilo jako splacení dluhu? Před měsícem a půl jsi mě strčila do postele s umírajícím staříkem, to taky nebylo dost? Už dávno ti nic nedlužím!“ Jade se chladně ušklíbla: „Pokud se nebojíš, že vykopeme hrob tvé matky a její tělo necháme napospas divoké zvěři, tak mi klidně neplať.“ „Ty…“ Sabrina zatnula pěsti a probodávala Jade pohledem. Po několika vteřinách se Sabrina ovládla a řekla: „Zítra! Pošlu ti 50 000 dolarů!“ Otočila se a odešla. Když vyšla z domu Lynnových, slzy se jí draly do očí, ale vzdorně zvedla bradu a nedovolila si plakat. Nemělo to cenu. Musela okamžitě sehnat 50 000 dolarů. Pro ostatní to byla směšná částka, ale pro ni to bylo jako dosáhnout na hvězdy. Před domem Lynnových se Selene s úlisným úsměvem zavěsila do Sebastiana. Sabrina předstírala, že je nevidí, a šla dál. Nikdy by ji nenapadlo, že ji Sebastian sveze, i když šli stejným směrem a bydleli ve stejném domě. Selene si Sabriny ani nevšimla, protože byla příliš zaneprázdněna hraním ublížené chudinky. „Miláčku Sebastiane, vím, že si tě nezasloužím. Zlobíš se na mě, viď? Nikdy jsem si nemyslela, že bych si tě mohla vzít, chtěla jsem ti jen tenkrát zachránit život. Nebudu tě nutit, když mě nemáš rád. V nejhorším případě si v budoucnu najdu nějakého starého, ošklivého muže, kterému nebude vadit, že jsem… poskvrněná. Chci jen, abys byl šťastný…“ Muž věděl, že to jsou jen ohrané fráze. Ale když si vzpomněl, jak všechno tak něžně a trpělivě snášela, řekl: „Neříkej hlouposti. Za dva měsíce bude svatba, jak bylo naplánováno.“ Selene přestala plakat a rozzářila se. Muž pokračoval: „Nerad se chlubím. Jestli se mnou chceš být, budeš si na to muset zvyknout. Rozumíš?“ „Rozumím, miláčku Sebastiane. Budu si pamatovat, že se musím držet v ústraní!“ Selene horlivě přikývla. Sebastian odjel. Když bylo auto pryč, Selene se vítězoslavně ušklíbla: „Sabrino, chceš mi zničit štěstí? Ani náhodou! Jednoho dne ti ukážu, že jsem si své štěstí vykoupila tvým tělem a tvou ctí!“ Nedaleko odtud Sabrina kráčela k autobusové zastávce. Kolem ní profrčelo auto, aniž by zpomalilo. Do Sebastianova starého sídla dorazila až kolem desáté hodiny večer. Myslela si, že už bude spát, ale překvapilo ji, když ho našla sedět samotného v obývacím pokoji. V prstech svíral cigaretu a místnost byla plná kouře. Vzduch byl prosycen mrazivým napětím. Tlumené světlo dopadalo na Sebastianovu chladnou a krásnou tvář. Sledoval, jak Sabrina vešla dovnitř, a pak se zeptal: „Jak dlouho už máš spadeno na rodinu Lynnových?“ „Jak to myslíš?“ Sabrina se na Sebastiana nechápavě podívala. „Přišel jsem k Lynnovým poprvé, abych probral svatbu se Selene, a ty jsi tam byla. Chceš mi tvrdit, že je to náhoda?“ Sebastian se na Sabrinu zlostně zahleděl. Tuhle ženu vážně podcenil. Sledoval, jak se u Lynnových spokojeně cpe, a uvědomil si, že v nestydaté bezostyšnosti dosáhla mistrovství. „Tak před čím mě chceš varovat?“ zeptala se Sabrina bez obalu. „Selene je jiná než ty. Je naivní, laskavá a ty se k ní vůbec nehodíš. Ať už máš jakékoliv úmysly, řekni mi je, ale nech Selene a její rodinu na pokoji, jinak poznáš, co znamená, že je smrt vysvobozením…“ „Takže jsi ochotný mi zaplatit 50 000 dolarů, abych Selene a její rodinu nechala být, ano?“ zeptala se Sabrina.