Selene poznala, že ji Sebastian bytostně nesnáší. Jako by jí do srdce zabodávaly tisíce jehel, bodaly ji bolestí, trapností a vztekem. Přesto se Sebastiána bála. Už se chystala promluvit svým přihlouplým roztomilým hláskem, ale hovor byl náhle přerušen. Srdce se Seleně sevřelo úzkostí. „Co se děje, Selene?“ vyzvídala Jade. „Mami… pan Sebastian… Nesouhlasil, že by se s námi sešel a probral tu svatbu – on… on by se to neměl dozvědět, že ne?“ Selene se strachem rozplakala. „Neměl by zjistit, že hraju Sabrinu, že ne? Mami, co budeme dělat? Sebastian má na rukou krev spousty lidí, já se tak bojím…“ Jade i Lincoln byli strachy bez sebe. Celé odpoledne trávili v panice, až přišla služebná s hlášením: „Pane, paní, je tu Sabrina. Prý si přišla pro fotky svoje a své matky.“ „Ať se jde bodnout!“ Selene si okamžitě vylila vztek na Sabrině. V tu chvíli se Selene soustředila jen na svůj strach. Úplně zapomněla, že Sabrinu sama včera požádala, aby si pro ty staré matčiny fotky přišla. Původně chtěla Selene jen před Sabrinou okázale demonstrovat svou náklonnost k Sebastianovi, aby ji vytočila! Nečekala ale, že Sebastian její pozvání tak rázně odmítne. Služebná jen vykulila oči. „Počkej! Já s ní promluvím!“ Selene se zvedla a vyrazila ven. Celé odpoledne proplakala, takže měla oči opuchlé a vlasy rozcuchané jako strašidlo. Zapomněla se podívat do zrcadla a vyřítila se ven. „Ty štětko! Ty děvko, co se živí takovým hnusným kšeftem. Ty nám sem chodíš zasviňovat dům, nejsi tu vítaná! Táhni hned!“ vyštěkla Selene jedovatě. Sabrina se ušklíbla. „Selene, vždyť jsi mě sama pozvala, abych si přišla pro máminy fotky.“ „Pryč! Táhni! Táhni do prdele! Zmiz mi z očí!“ řvala Selene bezdůvodně. Sabrina se zlostně rozesmála. Zaměřila na Selene zkoumavý pohled. Náhle jí došlo, že Selene vlastně nemá žádný důvod k tomuhle hysterickému výstupu. Nasazla nevinný výraz a nonšalantně se zeptala: „Selene, koukám, že máš nějaké opuchlé oči a vlasy jak slepice v hnízdě. Že bys snad přišla do jiného stavu s nějakým náhodným týpkem a on tě kopl do zadku?“ Selene se vztekem div nevyskočila z kůže, hrozivě se rozmáchla a chtěla se na Sabrinu vrhnout. „Já tě zabiju…“ Sabrina ani nemrkla a klidně odvětila: „Ty se mě opovažuješ zabít před vlastním barákem? Chceš snad taky shnít v base?“ Selene ječela: „Ty… ty! Táhni do pekla! Táhni! Hned! Táhni…“ Sabrina se ušklíbla, otočila se a odešla. Neměla čas se se Selene dohadovat. Měla hlad a potřebovala se najíst. Od té doby, co byla těhotná, jí vyhládlo hrozně rychle. Chtěla si dát něco výživného, ale neměla peníze. Nezbylo jí nic jiného, než se vrátit do svého nuzného bydlení a koupit si v bistru pár houbových baget. Když si je s chutí vychutnávala, náhle se před ní objevil muž. Byl to Sebastianův asistent Kingston. Na moment ji to zaskočilo, ale dál si klidně jedla bagety. Beze slova prošla kolem Kingstona a zamířila zpět do svého bytu. Mezi ní a Sebastianem šlo jen o smluvní dohodu. Kromě toho, že měli hrát divadlo před Grace, je nic jiného nespojovalo. Sabrina nikdy nevyhledávala známosti jen pro svůj vlastní prospěch. „Slečno Scottová,“ zavolal za ní Kingston. Nečekal, že ho Sabrina jen tak přejde bez pozdravu. Sabrina se otočila. „Volal jste mě?“ „Nastupte do auta,“ odvětil Kinston stroze. Sabrina nechápala. „Paní dnes bude volat domů, aby se informovala. Pokud zjistí, že jste s panem Sebastianem nebydleli spolu…“ „Rozumím.“ Jakmile se do toho pustili, museli hrát dál. Sabrina nastoupila do auta. Nejeli ale do Fordova sídla, nýbrž do luxusní čtvrti v centru města. Kingston zavezl Sabrinu do přízemí jedné budovy a odešel poté, co ji předal paní domu, ženě kolem čtyřicítky. „Vy musíte být ta nová mladá paní, že?“ usmála se na Sabrinu. Sabrina se cítila nesvá. „…vy jste?“ Žena se představila: „Já jsem teta Quintonová, hospodyně, která slouží paní už víc než deset let. Paní mi volala a výslovně mě požádala, abych se o její snachu dobře postarala. Pojďte dál, prosím.“ Jednalo se o luxusní mezonetový apartmán, jaký si jen tak někdo nemohl dovolit, a o luxusním vybavení interiéru ani nemluvě. Sabrina se tety Quintonové zeptala: „Kde to vlastně jsem…?“ „Tohle je bývalé sídlo mladého pana Sebastiana,“ vysvětlila teta Quintonová. Sabrině to došlo. Když ji sem přivezl Kingston, Sebastian se tu asi neukáže. To jí naprosto vyhovovalo. Už se nemusela bát, že nebude mít kde bydlet. Plánovala si zítra přivézt své skromné věci z ubytovny. Jakmile se posadila na pohovku, zazvonil pevný telefon. Teta Quintonová ho zvedla, usmála se a řekla: „Tady paní. Ano, už je tady, sedí na pohovce. Ano, předám jí to.“ Teta Quintonová podala Sabrině sluchátko. „Volá paní.“ Sabrina zvedla telefon a řekla: „A… mami, jsi v pořádku?“ Grace se něžně zeptala: „Sabbie, povídej, už sis na to místo zvykla?“ Sabrina odpověděla: „Je to tu skvělé, v takovém krásném domě jsem ještě nikdy nebydlela.“ „A kde je ten kluk? Je tam s tebou?“ vyzvídala Grace dál. Sabrina moc dobře věděla, že kdyby tu byla, Sebastian by se tu určitě neukázal. Přesto řekla: „Sebastian se brzy vrátí. Čekám na něj, abychom se společně navečeřeli.“ „Výborně, výborně, tak vás nebudu rušit. Teď zavěsím.“ „Tak ahoj, mami.“ Večer si Sabrina vychutnala bohatou večeři a teta Quintonová jí dokonce osobně připravila koupel. „Mladá paní, tady jsou esenciální oleje, koupelové mléko a okvětní lístky růží. Koupel s nimi prospěje vaší pleti.“ „Připravila jsem pro vás župan a položila ho před koupelnu. Až vylezete, můžete si ho vzít. A já vám teď připravím postel.“ Teta Quintonová byla velice ohleduplná hospodyně. Sabrina byla tou péčí až zaskočená. Prostorná koupelna, velká multifunkční vana, voňavé esenciální oleje a okvětní lístky růží ji naprosto uchvátily. Bydlela jen v levných ubytovnách, takže se musela sprchovat ve společných sprchách. Od té doby, co se dostala z vězení, si nedopřála pořádnou relaxační koupel. Dnes si tu příležitost nenechá ujít. Po chvíli ve vaně cítila, jak se jí uvolňuje celé tělo, a začala být ospalá. V polospánku vylezla z vany, ještě mokrá, a otevřela dveře, aby si vzala župan. V tu chvíli narazila na vysoké, svalnaté tělo. „Ach…!“ vykřikla Sabrina šokem z plných plic.