Sebastian pátral po Sabrině už měsíc. Když už si začínal myslet, že Sabrina možná není tak prohnilá, jak naznačovalo vyšetřování, objevila se jako servírka v salónku, který vyhradil speciálně pro sebe. Opravdu ji hrubě podcenil. „Řediteli Forde… co se tu děje?“ Vedoucí restaurace, který Sebastiana doprovázel, se při pohledu na něj roztřásl. „Jak dlouho tu pracuje?“ zeptal se Sebastian ledově. „U… už měsíc,“ vykoktal manažer. Měsíc! Přesně tolik času uplynulo od jejího útěku od Fordů. Ona se nesnažila utéct – ona si jen chtěla navýšit cenu. Sakra! Sabrina Sebastiana nenávistně probodávala pohledem a cítila se hrozně. Jak může být ten svět tak zatraceně malý? „Nerozumím, co říkáte, nechte mě být! Jinak zavolám policii!“ Snažila se vymanit ze Sebastianova sevření, ale ani se nehnula. Sabrinu to bolelo, až jí na čele vyrazil pot. Manažer na Sabrinu vyděšeně vyštěkl: „Laylo Youngová, už jsi zašla příliš daleko!“ Sebastian se ušklíbl. „Layla Youngová? Takže jsi zatajila, že jsi čerstvě po propuštění z vězení, a proto sis změnila jméno na Layla Youngová?“ V tu chvíli přiběhla vedoucí obsluhy – ta stejná servírka, která Sabrinu požádala, aby ji zastoupila – ale strachy nemohla promluvit. Sabrina propadla zoufalství. Do výplaty jí zbývaly pouhé dva dny. A teď je zase všechno v háji. „Proč mě nikdy nenecháš být? Proč?!“ V očích se jí zračila zuřivost a frustrace. Náhle prudce trhla rukou a kousla Sebastiana do paže, až ji bolestí pustil. Sabrina se otočila a dala se na zběsilý útěk. Nemůže se s nikým prát, takže jí nezbývá než utéct. Než se Sebastian vzpamatoval, Sabrina už vyběhla z restaurace a naskočila do autobusu. Vystoupila o několik zastávek dál. Když kráčela po ulici, propukla v nekontrolovatelné vzlyky. Šla si odsedět měsíc ve vězení místo Seleny, nějaký mrtvý muž ji připravil o panenství, s vypětím všech sil se dostala z vězení, ale matku už nikdy neuvidí. Copak už neměla dost smůly? Co je ten chlap jménem Ford zač? Proč ji tak urputně nechce nechat na pokoji? Proč?! Je to snad proto, že je čerstvě z vězení a nemá se na koho obrátit, takže je tak snadné ji šikanovat? Sabrina brečela, až se jí zvedal žaludek. Nakonec si dřepala u krajnice a nepřetržitě zvracela. Ale zvracela jen zelenou, kyselou tekutinu, protože nic nejedla. Kolemjdoucí žena ji poplácala po zádech a řekla: „Holka, nemáš náhodou ranní nevolnosti?“ „Ranní nevolnosti?“ Sabrina se otřásla. Poslední dobou jí bylo často špatně, ale nikdy ji nenapadlo, že by mohla být těhotná. Po ženěině poznámce si najednou uvědomila, že od té noci uplynul už víc než měsíc. V panice zamířila do nemocnice a v ruce svírala pár drobných. Neměla ani na pořádný test. Doktorka jí dala testovací proužek na moč. O deset minut později doktorka s jistotou prohlásila: „Jste těhotná.“ Sabrina se na okamžik zapotácela. „Ne, to není možné.“ „Těhotenství se dá přerušit,“ řekla doktorka chladně a pak se podívala ven. „Další.“ Sabrina vyšla z ordinace, posadila se na nemocniční lavičku a cítila se naprosto bezmocná. „Neplač… neplač, utři si slzy.“ Ozval se roztomilý, žvatlavý hlas. Vzhlédla a uviděla před sebou stát holčičku v plenkách. Holčička zvedla své baculaté ručičky, aby Sabrině utřela slzy, ale nedařilo se jí to. Místo toho ji začala utěšovat hlazením po nohou. Sabrinino srdce se okamžitě rozplývalo nad tím, co ta malá holčička dělá. „Promiňte, moje holčička je tak společenská a citlivá,“ usmála se mladá maminka stojící naproti Sabrině. „Máte moc roztomilé miminko,“ odpověděla Sabrina zdvořile. Se závistí sledovala, jak matka s dcerou odcházejí. Nemohla si pomoct a dotkla se svého podbřišku. Už nemá žádnou rodinu. Dítě v jejím břiše je její jediná krev. Zaplavil ji pocit radosti a očekávání z mateřství. Ale z čeho to dítě uživí? Nemůže si dovolit ani ten potrat. Následujícího rána se Sabrina s jiskřičkou naděje vydala do vězení a prosila dozorce: „Můžu prosím vidět tetu Grace?“ Když Sabrinu poprvé zavřeli, Grace Summerová už si odpykávala trest několik let. Grace se o Sabrinu starala a ušetřila jí spoustu problémů. Neznala Gracein příběh, ale věděla, že Grace je bohatá. Každý měsíc Grace dostávala od návštěv spoustu peněz. Když Sabrinu propouštěli, Grace jí dokonce dala pár stovek dolarů. „Grace Summerovou propustili už před víc než měsícem,“ řekl dozorce a přepočítával si to v hlavě. „Cože?“ Sabrina byla překvapená. „Vy musíte být Sabrina Scottová, že?“ zeptal se dozorce. Sabrina přikývla. „Ano, to jsem já.“ „Grace tu pro vás nechala číslo, když ji propouštěli. Ten den jste nasedla do luxusní limuzíny, sotva jste vyšla ven. Křičel jsem na vás, ať zastavíte, ale neslyšela jste mě.“ Dozorce podal Sabrině papírek s telefonním číslem. „Děkuju.“ O dvě hodiny později se Sabrina na VIP oddělení nejluxusnější soukromé nemocnice v South City setkala se svou spoluvězeňkyní Grace Summerovou. Grace ležela na posteli s mírně přivřenýma očima. Její šedivé vlasy jí dodávaly na eleganci a noblese. Sabrina poznala, že Grace musela být v mládí krásná žena, ale nechápala, proč ji zavřeli. „Teto Grace?“ oslovila ji Sabrina tiše. Grace pomalu otevřela oči. Když uviděla Sabrinu, radostí se rozkašlala, pak se uklidnila a řekla: „Sabrino, konečně tě vidím. Poslala jsem pro tebe toho kluka, ale on mi pořád tvrdil, že jsi odjela zpátky domů. Konečně jsi se vrátila. Mám radost, že jsi zpátky.“ „Vrátila jsem se z domova, teto Grace,“ zalhala Sabrina. Věděla, že ten kluk, o kterém Grace mluvila, musí být její syn. Sabrina konečně pochopila, proč ji propustili dřív. Gracein syn se musel hodně snažit, aby ji dostal ven. Už to, že ji chtěli dostat ven, bylo dost. Jak by Grace dovolili, aby se stýkala s takovou chudou holkou, jako je ona? Ta lež o návratu domů nebyla tak hrozná. „Nikdy nezapomenu, že bych to bez tvé péče ve vězení nepřežila a neviděla bych už syna,“ řekla Grace dojatě. Sabrina zavrtěla hlavou: „To nic, teto Grace. Nečekala jsem žádnou odměnu, když jsem se o tebe starala…“ V tu chvíli přemýšlela, jak si od nemocné Grace půjčit. Nakonec se kousla do rtu, jako by se rozhodla, a řekla: „Teto Grace, vím, že bych ti to teď neměla říkat, ale nemám na vybranou, já…“ „Co se děje? Jsi tady se mnou, když máš nějaké potíže, můžeš mi to říct,“ vybídla ji Grace. „Teto Grace, mohla bys mi… půjčit peníze?“ Sabrina sklopila hlavu – neodvažovala se jí podívat do očí. „Kolik potřebuješ? Dám ti,“ ozval se za ní jemný hlas. Sabrina prudce otočila hlavu a strnula úžasem. „Jak to, že jsi to ty?“