"Prší?" Sebastian vyšel na balkón a vyhlédl. Opravdu lilo. Pohlédl o něco níž a spatřil ženu klečící v dešti, s tváří upřenou k jeho oknům. Sebastian popadl deštník a seběhl dolů. "Pane Sebastiane, pane Sebastiane… že jste se uráčil sejít za mnou." Seleniny rty měly fialový nádech chladu. Po kolenou se doplazila k Sebastianovi a objala jeho nohy. "Pane Sebastiane, jen mě vyslechněte. Když mi dovol