Muž, který stál za Sabrinou, nebyl nikdo jiný než Sebastian. Pohlédl na ni s ledabylým úsměvem, v jeho hlase se mísila sametová vřelost s podmanivou smyslností. „Máma potřebuje klid, aby se zotavila. Copak nemůžeš s čímkoli přijít za mnou? Proč ji musíš obtěžovat?“ Sabrina zůstala jako opařená, slova se jí zasekávala v hrdle. Než stačila cokoliv říct, Sebastian ji objal a vyvedl z pokoje. „Sebastiane, promluv si se Sabrinou o svatbě v klidu! Chovej se k ní slušně!“ volala za nimi Grace. „Neboj se, mami,“ odvětil Sebastian a zavřel dveře pokoje. Vlekl Sabrinu chodbou dlouhý kus cesty. Když dorazili na konec chodby, vřelost z jeho tváře zmizela a nahradila ji ledová chladnost. Surově ji chytil pod krkem, přirazil ji ke zdi a jeho pohled se zařezával jako ostří meče. „Ty vězeňkyně! Zkoušíš moji trpělivost! Opovažuješ se ukazovat před mojí matkou – to už je moc! Jestli se jí něco stane, zařídím, abys prožila peklo horší než smrt!“ Sabrině se z sevření krku zrudla tvář, s námahou vykoktala: „Já… nevěděla… že teta… Grace je tvoje… matka.“ Konečně pochopila, proč se jí Sebastian štítí, ale přesto trval na svatbě. Grace se ve vězení zmínila, že by ji jednou chtěla za snachu. Tehdy si Sabrina myslela, že Grace žertuje. Ale Grace to myslela vážně. Sebastian jí stiskl hrdlo ještě silněji. „Myslíš, že ti to sežeru? Hraješ si na nedostupnou, abys zvedla cenu? Vždycky jsi se chtěla vetřít do rodiny Fordů a stát se urozenou paní?“ Nechtěla se obhajovat, jen zavřela oči. Ať ji klidně udusí. Aspoň bude navždy se svým dítětem a shledá se s matkou. Jak krásné by to bylo… Po tváři jí stekla slza. Sebastian sevření povolil a ovládl se. Jeho hlas byl stále ledový a panovačný. „Moje matka má před sebou jen dva měsíce života. Musím splnit její poslední přání a oženit se s tebou. Ale nedotknu se tě! Po dvou měsících se rozvedeme. Dostaneš tučné odškodné. Ale varuju tě, žádné špinavé triky! Jinak ti ze života udělám peklo!“ ‚Tetě Grace zbývají jen dva měsíce života?‘ Sabrinu bodlo u srdce. Zhluboka se nadechla a po chvíli se klidně zeptala: „Chceš se mnou uzavřít fingované manželství?“ „Co jiného? Chceš být snad moje skutečná žena?“ S odporem si ji přeměřil od hlavy k patě. Sabrině se vybavil ten den v hotelovém pokoji, kdy viděl její tělo pokryté stopami vášně od mrtvého muže. Samozřejmě, že jí pohrdá, protože je špinavá. Kousla se do rtu a řekla: „Souhlasím, ale mám jednu podmínku.“ „Mluv!“ „Zařiď mi byt ve velkém městě – je mi to jedno kde.“ Až se jednou vrátí s dítětem do rodného města, lidé by se na nemanželské dítě dívali skrz prsty. Nechtěla, aby její dítě muselo čelit diskriminaci. Chtěla ho vychovat daleko od domova. Sebastian se na ni skepticky zamračil. „To je všechno?“ S odhodláním v hlase zopakovala: „Chci teď třicet tisíc dolarů v hotovosti jako kapesné.“ Třicet tisíc dolarů jí stačilo na prenatální péči, výdaje během těhotenství a cestu domů, aby uctila památku své zesnulé matky. Sebastian se ušklíbl. Ta ženská je do morku kostí prohnilá chamtivostí. Už jí slíbil odškodné po rozvodu, a přesto si troufá hned teď žádat třicet tisíc dolarů. Když jí dnes dá třicet tisíc, co si zítra vymyslí? Padesát tisíc? A když jí jednou nevyhoví, uteče a bude ho vydírat, aby zvedl cenu, že? To je bezedná studna. Odporné! Kolik lidí už Sebastian v minulosti zlikvidoval, protože mu stáli v cestě? Nebude mu vadit zbavit se i takové nuly, jako je Sabrina. Ale jeho matka už nemůže čekat. Sebastian vytáhl mobil a zavolal. O pět minut později se objevil jeho asistent Kingston Yates s obálkou v ruce. Sebastian vyndal z obálky pět tisíc dolarů, podal je Sabrině a povýšeně řekl: „Dám ti těch třicet tisíc, ale postupně. Když se budeš před mojí matkou chovat slušně, dostaneš zbytek.“ Pět tisíc dolarů? Potřebuje peníze na prohlídky, na nájem, na pohovory a hledání práce. Jak jí může stačit pět tisíc? „Deset… deset tisíc! Míň neberu.“ „Dva tisíce!“ Mužův hlas byl tak ledový, až z toho mrazilo v kostech. „Pět tisíc, chci jen pět tisíc,“ rychle smlouvala Sabrina. „Tisíc!“ Sabrina se z plných sil kousla do rtu, aby nezačala plakat. Došlo jí, že pokud bude smlouvat dál, dostane ještě míň. Aspoň s tisícem dolarů si zaplatí prohlídku. „Tisíc,“ odkašlala si Sabrina a natáhla ruku pro peníze. Sebastian je ale hodil na zem. „Když budeš hrát svou roli dobře, nechám sepsat smlouvu o dvouměsíčním manželství a pošlu ti ji. Po splnění smlouvy dostaneš celou provizi. Kapesné ale dostaneš, jen když budeš hodná,“ řekl povýšeně. Sabrina se soustředila na sbírání peněz ze země, takže Sebastianova slova ani nevnímala. Ten tisíc dolarů byl pro ni důležitý, proto musela spolknout svou hrdost. Aspoň je to lepší, než přijímat almužnu od rodiny Lynnových. „Co jsi říkal?“ zeptala se Sabrina, když posbírala všechny peníze. Páni, ta je ale mrzká! Sebastian se na ni zamračil. „Pojď se mnou! A pamatuj si, co máš říkat! Jestli řekneš něco špatně…“ „Neboj se, nic neřeknu,“ tiše ho ujistila Sabrina. Nešlo o to, že by chtěla spolupracovat se Sebastianem, ale Grace jí bylo upřímně líto. Ve vězení se k ní chovala jako k dceři. A teď má Grace umřít. Udělá to pro ni, i kdyby se se Sebastianem nedomluvila. Společně vešli do pokoje a Sabrina se široce usmála. „Teto Grace, se Sebastianem jsme se právě dohodli, že se vezmeme. Promiň, že jsem tě tu nechala samotnou.“ „Hloupost, holčičko. Já jsem ráda, že se vdáš co nejdřív, aspoň budu v klidu,“ Grace ji vzala za ruku a přitáhla si ji blíž. „Sabrino, jsi s mým synem spokojená?“ zašeptala. Sabrina se stydlivě usmála a řekla: „Moc spokojená.“ „Tak si běžte hned se Sebastianem pro ten papír, ano? Chci, abys mi už konečně říkala mami.“ Sabrina jí jemně stiskla ruku. „Jak si přeješ, teto Grace.“ To odpoledne se Sabrina a Sebastian vydali na radnici. Společně se vyfotili, otiskli prsty a složili slib. Ale i když už měli v ruce oddací list, Sabrina tomu stále nemohla uvěřit. Vdala se.